Jak je výše uvedeno, nález ÚS zrušil některá žalobou napadená ustanovení zákoníku práce. Tento zásah má zásadní význam především z hlediska postavení zákoníku práce v právním řádu – ÚS zrušil ustanovení, na jehož základě se na pracovněprávní vztahy použila vyjmenovaná ustanovení občanského zákoníku (§ 4 - princip delegované působnosti občanského zákoníku) s tím, že podle odůvodnění nálezu ÚS vztah zákoníku práce a občanského zákoníku má být postaven na principu podpůrné působnosti občanského zákoníku. Rovněž zrušil ÚS část ustanovení, které upravovalo základní pravidla pro aplikaci pracovněprávní úpravy - § 2 věty druhou, třetí a pátou, a další. Jak je již výše zmíněno, účinnost nálezu ÚS nastala dnem jeho vyhlášení. V pravomoci ÚS není nahrazovat zrušenou úpravu. Došlo tak k situaci, že některá ustanovení zákoníku práce se stala nadbytečnými (úprava odkazující na vyjmenovaná ustanovení občanského zákoníku), v některých případech není úprava provázána a v některých případech (výslovná úprava subsidiarity občanského zákoníku) chybí. Ze všech uvedených důvodů se jeví nezbytné reagovat na nález ÚS a provést potřebné změny zákoníku práce, vyvolané důsledky uvedeného nálezu.

 

Ministr práce a sociálních věcí rozhodl o zpracování vybraných věcných námětů do novely zákoníku práce.