Dopady novely zákona o ochraně ovzduší na vodní hospodářství

Skupina poslanců předložila dne 11. 3. 2019 sněmovně k projednání návrh zákona označený jako tisk 422/0, který je zařazen na jednání vlády dne 8. 4. 2019. Podstatou této novely je zrušení povinného přimíchávání biopaliv do pohonných hmot distribuovaných do prodeje. Pro vodní hospodářství České republiky představuje pěstování plodin používaných pro výrobu biopaliv zejména negativní důsledky v oblasti ohrožení zásob podzemních a povrchových vod výluhem z používaných hnojiv na bázi dusíku a fosforu a také kontaminací pesticidy a jejich metabolity. V neposlední řadě je také potřeba zmínit vysokou spotřebu vody pro zavlažování těchto plodin.

V roce 2017 bylo vyprodukováno 157 429 tun MEŘO (metylester řepkového oleje) a 102 346 tun bioethanolu. MEŘO se vyrábí zejména z řepky olejky, která byla v roce 2017 oseta na ploše 394 262 ha a bylo jí sklizeno celkem 1 102 346 tun. V roce 1993 se pěstovala na 135 895 ha a bylo sklizeno 292 939 tun. V porovnání s rokem 1993 se jedná o dramatický nárůst jejího pěstování. Odhaduje se, že více než třetina sklizené řepky je použita k výrobě biopaliv.

V roce 2017 tak podle výpočtu Výzkumného ústavu zemědělské techniky sloužilo k výrobě bionafty 32,9 procenta plochy zemědělské půdy oseté řepkou. Oproti roku 1992 je plocha řepky čtyřnásobná. Podle Českého statistického úřadu je řepka druhou nejrozšířenější plodinou v ČR a v roce 2017 se pěstovala na 16 % z celkové osevní plochy. Ze srovnání výtěžnosti plodin je patrné, že ačkoliv se zvětšuje plocha osetá řepkou, její výtěžnost (hektolitry na hektar) je nejmenší ve srovnání s dalšími u nás pěstovanými plodinami. Trend podpory řepky pro produkci biopaliv se tak jeví jako značně neefektivní. Bioethanol se vyrábí zejména z obilovin, kukuřice a cukrovky. V roce 2017 byly obiloviny pěstovány na ploše 914 tis. hektarů. V roce 2016 bylo v ČR vyrobeno celkem 115,6 tis. tun bioetanolu – z toho 69,8 tis. tun z cukrovky a 45,8 tis. tun z kukuřice, přičemž bylo spotřebováno 836,5 tis. tun cukrovky a 125,5 tis. tun zrna kukuřice.

Podle FAO mají biopaliva negativní dopad na zdroje vody a půdy. Pro výrobu biopaliv první generace je potřeba velkého množství vody pro zavlažování zemědělských plodin. K produkci litru biopaliva je třeba cca 2500 litrů vody. Výroba biopaliv první generace se vzhledem k převládajícímu a přetrvávajícímu suchu jeví jako neudržitelná praxe.

Další významný problém je uvolňování dusíku a fosforu do vod. Například při běžném pěstování pšenice se vyluhuje asi 40 kg aplikovaného dusíku z ha během roku, u cukrové řepy je to 30 kg N z ha a u řepky asi 50 kg N z ha za 1 rok. Znečištění dusíkem a fosforem způsobuje kontaminaci podzemních vod, má dopad na přemnožení sinic, které ve větší míře produkují jedovaté látky.

SOVAK ČR v této souvislosti musí upozornit na třetí a z pohledu ochrany vod i výroby pitné vody nejvýznamnější negativní důsledek produkce výše uvedených plodin pro nepotravinářské účely. Pro zajištění řádného růstu a ochrany před škůdci a plevely je totiž nutné využít i látek spadajících do kategorie přípravků na ochranu rostlin neboli pesticidů. Jak ukazuje mnoho publikovaných studií, například Zpráva o kvalitě pitné vody za rok 2017, kterou vydal Státní zdravotní ústav, výskyt pesticidů a jejich metabolitů je potvrzen ve významném počtu zdrojů podzemních a povrchových vod, které slouží jako zdroj vody pro výrobu vody pitné. Mezi nejčastěji detekované látky, které jsou v České republice běžně aplikovány patří Metazachlor a Metolachlor, a dnes již zakázané látky Alachlor a Atrazin. Všechny tyto přípravky jsou či dříve byly využívány při pěstování kukuřice, řepky a řepy.

Přípustnou koncentraci dané pesticidní látky v pitné vodě stanovuje vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody v maximální výši 0,1 μg v jednom litru odebraného vzorku. Tyto látky se z vodního prostředí nedají odstranit běžnými vodárenskými technologiemi, ale je potřeba využít pokročilých technologií na bázi ozonizace a filtrace přes aktivní uhlí. Výskyt těchto látek v nadlimitních koncentracích či jen blížící se stanovenému limitu tak obvykle znamená nutnost rekonstrukce příslušné úpravny vody a doplnění o výše uvedené technologie. Z výsledku ankety, který SOVAK ČR v loňském roce provedl mezi svými členy, jednoznačně vyplývá, že jednotliví vlastníci a provozovatelé vodovodů a kanalizací do dnešního dne vynaložili v souvislosti s výše uvedenými úpravami částku cca 430 mil. Kč bez DPH, a za dalších cca 1,7 mld. Kč bez DPH jsou připravena opatření, které budou realizována v nejbližším období. Vzhledem ke skutečnosti, že ankety se aktivně zúčastnili provozovatelé VaK, kteří zásobují téměř 1,7 mil. obyvatel, je nutné považovat uvedená čísla za minimální a to i přesto, že na dotazníky reagovaly prakticky všechny největší vodárenské společnosti v České republice. Bližší informace o této anketě jsou dostupné v časopise Sovak, č.3/2019.

SOVAK ČR jednoznačně podporuje omezení produkce plodin pro nepotravinářské účely, jejichž pěstování je spojeno s výše uvedenými negativními dopady. Z tohoto důvodu SOVAK ČR podporuje předloženou novelu zákona o ochraně ovzduší, jejíchž přijetí by ve svém důsledku znamenalo i snížení používání pesticidů v zemědělství a jejich přenos do vodního prostředí. Novela zákona o ochraně ovzduší tak může významným způsobem zvýšit ochranu podzemních a povrchových vod a do budoucna snížit náklady nutné na úpravu pitné vody.

Related posts