Stanovisko MŽP k záměrům výstavby zařízení k energetickému využití čistírenského kalu

Stávající platná legislativa nezamezuje využití kalů z ČOV na zemědělské půdě, pouze byly upřesněny podmínky, za kterých je možno s kaly takovýmto způsobem nakládat, tak aby byla zajištěna ochrana životního prostředí a lidského zdraví. Současně byly tyto podmínky nastaveny v souladu s limity stanovenými platnou legislativou v okolních zemích.

Samostatné spalování usušeného kalu, spalování čistírenských kalů ve směsi s biomasou (štěpka, sláma) a pyrolýza, je možno vyhodnotit jako nakládání s odpady (kaly z ČOV).

Jedná se tedy o zařízení, která je nutno provozovat v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech). Z tohoto následně také vyplývají podmínky, které jsou nastaveny dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). Zákon o ochraně ovzduší nedefinuje pojem odpad – za odpad je považováno vše, co je odpadem podle zákona o odpadech, v platném znění. Zákon o ochraně ovzduší nedefinuje rovněž pojem alternativní palivo. Palivo z odpadů je z pohledu zákona o ochraně ovzduší stále odpadem. Podle společného stanoviska odboru ochrany ovzduší a odboru odpadů Ministerstva životního prostředí je spalování i spoluspalování čistírenských kalů v areálu čistírny odpadních vod nutné považovat za tepelné zpracování odpadu.

Z hlediska ochrany ovzduší je nezbytné, aby zařízení, která spalují nebo spoluspalují odpad, splňovala emisní a technické parametry stanovené pro tepelné zpracování odpadu dle zákona o ochraně ovzduší a jeho prováděcího předpisu. Takto kategorizované stacionární zdroje je možné provozovat pouze v souladu s § 16 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší a při dodržení dalších podmínek, a to zejména § 6, § 17, § 11 odst. 2 písm. d), § 32 odst. 1 písm. c) a přílohy č. 4 tohoto zákona. Dále zařízení na tepelné zpracování odpadu musí být provozováno v souladu s částí druhou a pátou vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, v platném znění, (dále jen „vyhláška“), včetně plnění technických požadavků, které jsou uvedeny v příloze č. 4 této vyhlášky.

Uvedené povinnosti platí nad rámec běžných povinností, které jsou platné pro všechny stacionární zdroje u spalovacích stacionárních zdrojů s ohledem na určující jmenovitý tepelný příkon zdroje.

Na tepelné zpracování odpadu ve spalovacích stacionárních zdrojích se vztahují podobné požadavky jako na spalování ve spalovnách, a to ať jde o administrativní požadavky (např. nezbytnost mít příslušené povolení provozu zdroje, povinnost dohledu autorizované osoby, vedení evidence přijímaného odpadu) či technické požadavky (např. zachování minimální spalovací teploty 850 °C resp. 1100 °C při spalování odpadu s vyšším obsahem halogenovaných látek než 1%, automatický způsob udržování této teploty, automatické odstavení dodávky odpadu při překročení emisních limitů, a v neposlední řadě požadavky na provozování automatických systémů měření emisí – kontinuální monitoring emisí NOx, CO, TZL, TOC, HCl, HF a SO2 – s možnými podrobně specifikovanými výjimkami pro SO2, HCl a HF).

Zásadní rozdíl mezi spalovnami odpadů a režimem tepleného zpracování odpadu ve spalovacích zařízeních, které nejsou spalovnami odpadu, jsou emisní limity, které se v případě spalovacích zdrojů stanovují tzv. směšovacím vzorcem jako vážený průměr hodnot emisních limitů stanovených pro spalovny odpadu a hodnot emisních limitů pro spalovací zdroje (přičemž některé tyto limity jsou tabelovány zvlášť pro tento účel jako tzv. hodnoty Cproc), vážení se provádí podle objemu spalin vznikajících při spalování paliva a odpadu. Pro zařízení tepelně zpracovávající odpad, kde dochází ke spalování neupraveného směsného komunálního odpadu nebo kde více než 40 % tepla vzniká spalování nebezpečného odpadu, se emisní limity stanovují na úrovni emisních limitů pro spalovny odpadu dle přílohy č. 4 vyhlášky.

Odbor ochrany ovzduší vydal metodický pokyn ke způsobu stanovení specifických emisních limitů pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad.

Metodický pokyn je dostupný na internetových stránkách MŽP pod tímto odkazem.

Související články

Leave a Comment