Návrh zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech

Aktuální potřeba změn v krajině vyvolaná nepříznivými klimatickými podmínkami je z dlouhodobého hlediska řešena pozemkovými úpravami realizovanými podle zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Pozemkové úpravy umožňují navrátit ekologickou stabilitu krajiny a zmírnit dopady eroze a snížení biodiverzity tím, že v rámci určitého katastrálního území nově uspořádávají pozemky. Tento zákon ale v současné době neodpovídá zcela aplikační praxi SPÚ a je nutné jej novelizovat tak, aby umožnil efektivní průběh pozemkových úprav za současného zajištění práv všech účastníků a mohl reagovat prostřednictvím pozemkových úprav na probíhající klimatické změny.

Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech“) byl do dnešního dne novelizován desetkrát, zejména z důvodu uvedení do souladu se změnami souvisejících zákonů a z důvodu nových poznatků z praxe. Zásadní novela zákona proběhla v roce 2012, kdy došlo s účinností od 1. 1. 2013 ke sloučení Pozemkového fondu ČR se soustavou pozemkových úřadů, které byly do té doby součástí organizační struktury Ministerstva zemědělství. Sloučením vznikl Státní pozemkový úřad (dále jen „SPÚ“), jehož jednou ze základních působností je provádění pozemkových úprav.

Důvodem předkládaného návrhu zákona je vytvořit vhodné legislativní prostředí pro řešení dopadů klimatických změn v krajině a zvýšit operativnost řízení o pozemkových úpravách. Cílem navrhované právní úpravy je napomoci efektivně řešit extrémní situace v krajině (sucho, lokální povodně, eroze půdy, aj.).

Hlavními prostředky k dosažení cílů návrhu jsou mj.:

  1. rozšíření možnosti navrhovat společná zařízení – vodohospodářská opatření sloužící k ochraně před suchem, umožnění řešení vodohospodářských opatření ve více na sebe navazujících katastrálních územích;
  2. zpřehlednění a upřesnění obsahu komplexních a jednoduchých pozemkových úprav; rozšíření možnosti provádět jednoduché pozemkové úpravy bez výměny nebo přechodu vlastnických práv;
  3. úpravy postupů spojených s návrhy pozemkových úprav (např. upuštění od vyhodnocení vlivů na životní prostředí ve fázi, kdy je realizace nejistá, nastavení oceňování vykupovaných pozemků v souladu s novelou zákona č. 503/2012 Sb.);
  4. úpravy procesu provádění pozemkových úprav, které spočívají mj. v určení podmínek, za kterých je možné převést společné zařízení do vlastnictví obce či jiné osoby.

V návaznosti na výše uvedené prostředky dochází i k novelizaci zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, který reaguje jednak na novou úpravu týkající se zápisu poznámek o tom, že se na předmětném pozemku nachází společné zařízení ve veřejném zájmu, a o zákazu změny druhu nebo způsobu využití pozemku bez souhlasu pozemkového úřadu, a zároveň řeší i doposud problematickou situaci osobních služebností ve prospěch osob, které již s vysokou pravděpodobností zemřely, a existence těchto služebností komplikuje průběh pozemkových úprav.

Současná právní úprava zakotvená v zákoně o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech byla shledána jako nevyhovující současným podmínkám nastalým v důsledku nutnosti řešení dopadů klimatických změn. Současná právní úprava neumožňuje efektivní řešení vodohospodářských, půdoochranných a ekologických opatření za účelem snížení negativních dopadů klimatických změn. Je nezbytné zohlednit i některé poznatky z praxe, která prochází neustálým vývojem, a zároveň reagovat na změny v souvisejících právních předpisech. Zásadní je vazba na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť řízení o pozemkových úpravách je správním řízením s rozhodovací činností. Dále bylo třeba důsledně zohlednit vazbu na katastrální předpisy, které byly rovněž od vzniku zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech nejen novelizovány, ale i nově vytvářeny.  

Souhrn navrhovaných úprav

K bodu 1 (§ 2)

Dochází k terminologickému sjednocení pojmu „cíle pozemkových úprav“ – těmi je mj. diverzifikace hospodářské činnosti, zlepšení životního prostředí, ochrana zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) a zvýšení ekologické stability krajiny.

K bodu 2 (§ 3 odst. 2)

S ohledem na cíle pozemkových úprav definované v § 2 jsou zejména se zřetelem ke snižování dopadů klimatických změn (sucho, povodně) často řešena vodohospodářská opatření. Nastavení režimu operativního řešení vzniklých situací v krajině je prioritním záměrem této novely zákona. Doplněný text, jímž je umožněno řešení vodohospodářských opatření ve více na sebe navazujících katastrálních územích, vychází z vodohospodářských studií, z nichž jednoznačně vyplývá, že problematiku vodních toků, zadržení vody v krajině nebo naopak vytvoření účelného protipovodňového opatření nelze řešit pouze v rámci jediného katastrálního území. Vždy je třeba brát ohled na průběh toku a rozsah povodí, které jsou podstatou opatření. Aby nedocházelo k nekontrolovanému řetězení při určování obvodu pozemkových úprav a také z důvodu, že mají být priority realizace společných zařízení svěřeny státu, je třeba v těchto případech dohled ústředí při určování rozsahu obvodu pozemkových úprav. Ústředí posoudí a vyhodnotí v kontextu s regionálními potřebami a průzkumy terénu důvodnost a účelnost spojení více celých katastrálních území do obvodu pozemkových úprav. 

K bodu 3 (§ 3 odst. 3)

Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, vytváří SPÚ rezervu státních pozemků (dále jen „rezerva“) pro ústřední správní úřady za účelem uskutečnění rozvojových programů státu schválených vládou. U takových pozemků je v katastru nemovitostí zapsaná poznámka typu „Rezerva státních pozemků (§ 3 odst. 1 písm. b) z. č. 503/2012 Sb.)“. Podle § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 503/2012 Sb. nelze pozemky převádět podle zvláštních zákonů, s výjimkou nakládání podle § 3 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tj. převod příslušnosti hospodařit SPÚ do příslušnosti hospodařit ústředního správního úřadu, pro který byla rezerva vytvořena). Proto je nezbytné, aby se ústřední správní úřady mohly vyjádřit k řešení těchto pozemků v pozemkových úpravách.

Užívání účelových komunikací je upraveno zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zahrnutím pozemků vedených v katastru nemovitostí jako komunikace do pozemků řešených v rámci pozemkových úprav za účelem jejich využití pro zpřístupnění pozemků je plně v souladu s účelem a cíli pozemkových úprav. Pozemky komunikací řešených v rámci pozemkových úprav jsou využívány pro zpřístupnění pozemků. Ve většině případů jsou následně po skončení pozemkových úprav předmětem realizace, kdy je provedena jejich rekonstrukce. Při řešení v pozemkových úpravách je třeba dbát vedle zájmu vlastníka i na veřejný zájem, tak, aby nedošlo jednak k rozporu mezi tímto zákonem a zákonem č. 13/1997 Sb. a dále k narušení principu veřejného zájmu při provádění pozemkových úprav, který je zakotven v § 2 tohoto zákona. Takto zrekonstruované komunikace jsou předávány do vlastnictví obcí, čímž je zaručeno jejich veřejné využívání.

K bodu 4 (§ 3 odst. 4)

Navrhovaným doplněním dojde k upřesnění pozemků, kterých se tato problematika ještě dotýká, a to s ohledem na již značné množství dořešených restitučních nároků podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zamezí se tak blokování pozemků, na něž neměl zákon č. 428/2012 Sb. přímý dopad nebo již byly vyřešeny, a s církvemi, náboženskými řády a kongregacemi je jednáno jako s účastníky řízení o pozemkových úpravách.  

K bodům 5 a 6 (§ 4)

První odstavec stávajícího ustanovení byl z důvodu přehlednosti rozdělen na dva, přičemž se první odstavec nově věnuje komplexním pozemkovým úpravám, zatímco odstavec 2 a nový odstavec 3 se věnují jednoduchým pozemkovým úpravám, nově i s možností provedení těchto úprav bez výměny nebo přechodu vlastnických práv.

K odst. 2: V tomto odstavci dochází ke konkretizaci jednoduchých pozemkových úprav a vymezení jejich rozsahu. Z hlediska katastru nemovitostí a tam definovaného katastrálního území nejsou ani komplexní pozemkové úpravy prováděny v celém katastrálním území. Zpravidla nejsou předmětem komplexních pozemkových úprav zastavěná část obce nebo velké lesní celky. Aby bylo možné rozlišit rozsah prováděných prací z pohledu pozemkových úprav, jsou rozlišovány pozemkové úpravy tak, že komplexními pozemkovými úpravami je v daném katastrálním území řešena většina pozemků náležejících do ZPF a případně další pozemky za splnění zákonných podmínek, přičemž součástí komplexních pozemkových úprav je vždy plán společných zařízení. Jednoduché pozemkové úpravy se však týkají pouze části katastrálního území, kde je třeba aktuálně (např. za účelem zabránění negativního dopadu klimatických změn) připravit pozemky pro umístění vhodného opatření. Součástí jednoduchých pozemkových úprav pak nemusí být plán společných zařízení. Pro případy, kdy je plán společných zařízení podstatou jednoduchých pozemkových úprav, je navrženo samostatné ustanovení – odstavec 3. Změny druhů pozemků (tj. soupis změn druhů pozemků) je dosud možné provést pouze prostřednictvím plánu společných zařízení. Pokud je třeba při řízení o pozemkových úpravách navrhnout změnu stávajícího druhu pozemku (uvedení dosavadního stavu evidovaného v katastru nemovitostí do souladu se skutečností), bude pro tyto účely sloužit soupis změn druhů pozemků, k němuž se vyjádří dotčené orgány státní správy, jako je tomu u plánu společných zařízení. Obdobně bude možné tento institut využít v návaznosti s § 12 odst. 5 (aktualizace plánu společných zařízení bez zásahu do vlastnických vztahů).

K odst. 3: Ukončenými pozemkovými úpravami dochází k zakonzervování stavu navrženého v době, kdy klimatické změny neměly tak zásadní dopady do krajiny. Navržená úprava umožní realizovat potřebné opatření v případech, kdy bude realizace uskutečněna na pozemku jednoho vlastníka – obce nebo státu, aniž by bylo třeba zasahovat do vlastnických poměrů nebo by bylo možné vlastnickou držbu řešit jinými prostředky než rozhodnutím o výměně nebo přechodu vlastnických práv (např. výkupem). Doplněním tohoto ustanovení je umožněno operativně reagovat na situace nastalé v krajině v důsledku klimatických změn.

K bodu 7 [§ 5 odst. 1 písm. c)]

Doplnění legislativní zkratky, která byla při předcházejících novelizacích v rámci legislativního řízení vypuštěna bez zohlednění skutečnosti, že v dalším textu je dále užívána.

K bodu 8 (§ 5 odst. 3)

Sjednocení terminologie a technická úprava.

K bodu 9 (§ 5 odst. 5)

Dosavadní formulaci tohoto ustanovení je třeba upravit s ohledem na gramatickou správnost i skutečné pravomoci sboru. Dosavadní formulace „v rozsahu jejich zplnomocnění“ je zavádějící a vede, v rozporu s původním záměrem zákonodárce, k požadavkům na předkládání plných mocí pro členy sboru zástupců. Novelou ustanovení dochází také k vypuštění nadbytečného textu. Úvodní jednání lze svolat až po zahájení řízení. Proto je dosud uváděný text, s ohledem na zásady správního řízení, zcela nadbytečný. Nadbytečná je rovněž podrobná úprava postupu volby sboru.

Způsob doručení zápisu z úvodního jednání nebyl dosud zákonem upraven. Úvodní jednání je důležitým vstupním jednáním. Je však konáno v době, kdy není přesně vymezen obvod pozemkových úprav, a tedy není ani přesně vymezen okruh účastníků řízení. Z tohoto důvodu je vhodné doručení veřejnou vyhláškou, zvláště s ohledem na současnou možnost doručování i prostřednictvím elektronické úřední desky.

K bodu 10 (§ 5 odst. 6 a § 9 odst. 5)

Slovo „ředitel“ je nahrazeno slovem „vedoucí“ v souladu s organizačním řádem SPÚ (nyní vedoucí pobočky).

K bodu 11 (§ 5 odst. 7)

Člen sboru je volen účastníky úvodního jednání, kteří mají určité důvody ke zvolení konkrétní osoby. Zastupováním jinou osobou by došlo ke zpochybnění volby uskutečněné účastníky úvodního jednání. Dochází také k vypuštění nutnosti lichého počtu členů sboru. Pravomoci sboru zástupců vlastníků jsou stanoveny zákonem, nejsou však natolik významného charakteru, aby bylo třeba zachovávat z důvodu případného hlasování lichý počet členů sboru. Tato úprava povede ke zvýšení efektivity činnosti sboru zástupců.

K bodu 12 (§ 5 odst. 8)

Priority pro realizaci společných zařízení stanovuje pozemkový úřad z důvodu zajištění nezávislého vlivu státu, v němž musí být primárně zohledněn veřejný zájem. Rozhodnutí o budoucích investicích státu, které jsou v rozsahu řádově desítek milionů korun, na sboru, který nenese s ohledem na své postavení a pravomoci vymezené zákonem žádnou odpovědnost za nakládání se státními prostředky, by nemohlo vést k naplňování cílů stanovených zákonem. Nadto je třeba mít na zřeteli hlavní záměr novely zákona, kterým je operativní řešení následků klimatických změn, především sucha a s tím související potřeba zadržování vody v krajině. Novela tohoto ustanovení souvisí s novelizací § 12 odst. 2.

K bodu 13 (§ 6 odst. 8) 

Řízení o pozemkových úpravách je zahajováno z moci úřední (§ 6 odst. 2), avšak podnětem k zahájení bývá ve většině řízení o pozemkových úpravách postup podle § 6 odst. 3, tj. na základě žádostí vlastníků. Správní řád pro tuto právní úpravu nemá vyhovující ustanovení tak, aby byla zaručena dostatečná informovanost účastníků řízení, kteří buď byli přímo žadateli o pozemkové úpravy, nebo s nimi bylo v již probíhajícím řízení jednáno. Řízení o pozemkových úpravách je specifickým správním řízením, a navrhovaná úprava by tak měla zajistit možnost zvláštního postupu. Možnými důvody zastavení řízení jsou situace, kdy např. prokazatelně nelze získat požadovaných 60 % souhlasů vlastníků pro schválení návrhu pozemkových úprav, někteří vlastníci nemají vyjasněný vztah k návrhu plánu společných zařízení, nebo když se po zahájení pozemkových úprav vyskytnou takové důvody, pro něž nelze nebo není vhodné v řízení pokračovat (např. výstavba obchvatů a dálnic). 

K bodu 14 (§ 8 odst. 1)

V tomto odstavci dochází k terminologickému upřesnění a doplnění věty o řešení případného přebytku výměry. Jedná se o případy, kdy je opravný koeficient větší než 1,00000. V takovém případě bude jednorázově navýšen nárok státu, neboť rozpočtení řádově desítek, maximálně stovek metrů čtverečných (na řešenou celkovou výměru několika set hektarů) by se ve výměrách jednotlivých vlastníků vlivem zaokrouhlování neprojevilo, a pokud bude s přebytečnou výměrou naloženo jako s celkem a následně bude využita pro umístění společných zařízení, bude tato výměra účelně využita k prospěchu všech vlastníků. Zásadou při tomto postupu zůstává, že v případě opravného koeficientu většího než 1,00000 nejsou vlastníci žádným způsobem kráceni na výměrách. Bude jim ve vstupních nárocích ponechána výměra, kterou mají dosud vedenou v katastru nemovitostí.

K větám doplňovaným na konec odstavce: Jednou ze skutečností, kterými se musí pozemkový úřad v rámci pozemkových úprav zabývat, je osud věcných práv, která dosud vázla na původních pozemcích. Tato práva až na výjimky přecházejí podle schváleného návrhu úprav na pozemky nové. Práva však mohou přejít pouze tehdy, pokud stále existují, což je v případě výše uvedených služebností výjimečné. Proto je do § 8 odst. 1 navrhováno doplnit, že současně s vyložením soupisu nároků vyzve pozemkový úřad veřejnou vyhláškou osoby oprávněné z věcných břemen, jejichž zápis byl do katastru nemovitostí převzat z pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, které jsou v katastru nemovitostí zapsány s údaji neumožňujícími jejich dostatečnou identifikaci, aby se pozemkovému úřadu přihlásily nejpozději do jednoho roku od doručení výzvy. Pokud se taková osoba ve stanovené lhůtě nepřihlásí, věcné břemeno podle § 11 odst. 15 na nové pozemky nepřejde. Navrhovaná právní úprava vychází z předpokladu, že pokud je osoba oprávněná z věcného břemene v katastru zapsána tak, že údaje o ní neumožňují její dostatečnou identifikaci, v rámci projednání nároků s vlastníkem takto zatížené nemovitosti nebude zjištěno, že věcné břemeno je stále vykonáváno, a oprávněná osoba se ani k výzvě pozemkového úřadu ve lhůtě 1 roku nepřihlásí, je pravděpodobnost, že věcné břemeno zaniklo anebo bylo promlčeno, natolik vysoká, že není důvod, aby bylo převzato k pozemkům nově vycházejícím z pozemkových úprav.

K bodu 15 (§ 8 odst. 6)

Soupisy nároků, jejichž součástí je cena pozemku i porostu, jsou základem pro následné směny a návrh pozemkových úprav a jsou výchozím údajem pro postup podle § 10 tohoto zákona, tj. dodržení rozdílových kritérií. Není proto možné, aby vlastníci vznášeli požadavky na ocenění těchto porostů později, tzn. v době, kdy jsou již připravovány směny pozemků, které vycházejí z veškerých údajů a hodnot soupisu nároků. Cena porostu zpravidla částečně ovlivní celkovou cenu nároku, a při pozdním uplatnění požadavku na ocenění je tedy téměř nemožné začlenit takového vlastníka do dalších výměn pozemků. 

K bodu 16 (§ 8 odst. 7)

Cena porostu bývá často předmětem sporu, a je proto třeba vycházet z objektivních údajů katastru nemovitostí, neboť vlastníci mají k dispozici nabývací listiny, výpisy z listů vlastnictví, geometrické plány nebo výsledky jiných zeměměřických činností, případně ze zaměření skutečného stavu terénu, v případech, kdy se porost nachází pouze na části pozemku, která není v katastru vymezena.

K bodu 17 (§ 8a)

Ustanovení § 8a, týkající se řešení duplicitního zápisu vlastnictví k pozemkům, je vystavěno na historických základech počátků pozemkových úprav (90. léta 20. století) a tehdejšího způsobu vedení katastru nemovitostí (dříve evidence nemovitostí), které bylo vedeno snahou o vyřešení sporných případů. V době, kdy bylo toto ustanovení do zákona začleněno, bylo hlavním cílem vyřešení především takových duplicit, které byly zaviněny nesprávným postupem některého státního úřadu, nebo byla přímo zaevidována duplicita fyzické osoby a státu. Jednalo se o dobu, kdy soustava pozemkových úřadů byla součástí organizační struktury Ministerstva zemědělství, a zemědělské státní pozemky spravoval Pozemkový fond ČR. Avšak v r. 2013 došlo zákonem č. 503/2012 Sb. k vytvoření SPÚ, který vznikl sloučením soustavy pozemkových úřadů a Pozemkového fondu ČR. Z tohoto pohledu je tedy téměř nemožné, aby SPÚ rozhodoval „objektivně“ o majetku, jehož je současně správcem. Kromě toho neexistuje obhajitelný důvod, proč by měl stát vlastními prostředky nahrazovat vůli vlastníků. Vlastníci, kteří mají veden v katastru nemovitostí duplicitní zápis, se mohou vzájemnou dohodou nebo prostřednictvím žaloby podané u příslušného soudu domoci výlučného vlastnického práva. Tento postup žádným způsobem nebrání pokračování v řízení o pozemkových úpravách, neboť zákon kromě pozemků řešených definuje ještě v obvodu pozemkových úprav pozemky neřešené, které jsou pouze předmětem zaměření a následné obnovy katastrálního operátu, ale není o nich rozhodováno podle § 11 odst. 4 a 8 tohoto zákona. Ve výsledku tedy nedojde k tomu, že by v digitální katastrální mapě vznikala „bílá“ místa, a současně bude vlastníkům vytvořen prostor pro jednání v občanskoprávním vztahu. Dalším a zcela zásadním důvodem převedení „duplicitních“ pozemků mezi pozemky neřešené je skutečnost, že rozhodnutí o pozemkových úpravách je soudy uznáváno jako jedinečný nabývací titul a jeho uplatněním by duplicitní vlastníci přišli o možnost případného řádného soudního procesu vedeného za účelem určení vlastnictví.  

K bodu 18 (§ 9 odst. 1)

Dochází k jednoznačnému vymezení, kdo je oprávněn zpracovávat návrhy pozemkových úprav, a tedy kdo odborně za tuto činnost odpovídá.

K bodu 19 (§ 9 odst. 4)

Jedná se o úpravu historického ustanovení, kdy jednoduché pozemkové úpravy zpravidla nesloužily k obnově katastrálního operátu. V současné době téměř všechny pozemkové úpravy (komplexní i jednoduché) slouží k obnově katastrálního operátu, a je tedy třeba, aby podklady vycházely z řádně zaměřeného stavu terénu s dostatečnou přesností stanovenou katastrálními předpisy.

K bodu 20 (§ 9 odst. 6)

Doplněné znění odstavce 6 jednoznačně stanovuje druh technického podkladu, na který je vázán seznam parcel, na jehož základě se do katastru nemovitostí vyznačuje poznámka o zahájení pozemkových úprav (§ 9 odst. 7).

K bodu 21 (§ 9 odst. 7)

Ustanovení uvedeno terminologicky do souladu s ostatním textem zákona a s katastrálními předpisy ve vazbě na úpravu § 9 odst. 6.

K bodu 22 [§ 9 odst. 8 písm. c)]

Ustanovení uvedeno do souladu s cíli pozemkových úprav a terminologicky aktualizováno.

K bodu 23 (§ 9 odst. 10)

Vyžadovat vyhodnocení vlivu na životní prostředí je v této fázi řízení neúčelné a zvyšuje neúměrně náklady řízení. V této fázi se jedná pouze o návrh, resp. projekt, k jehož realizaci ani nemusí s ohledem na požadavky veřejného zájmu a požadavky obcí vůbec dojít. Hodnocení vlivu na životní prostředí je v případě potřeby na místě až při vlastní realizaci stavby. Kromě toho je třeba si uvědomit, že mezi návrhem plánu společných zařízení a vlastní realizací stavby je značná časová prodleva, a posuzování vlivu na životní prostředí tak z hlediska posouzení aktuálního stavu postrádá smysl. Navrhovanou úpravou není žádným způsobem dotčena potřeba posouzení vlivů na životní prostředí v době přípravy skutečné realizace stavby. 

K bodu 24 (§ 9 odst. 12)

Dochází k vypuštění první věty, neboť stejná problematika je řešena v § 12 odst. 4 zákona. Zákazem zcizení je nezbytné předcházet situacím, kdy by obec takto získaný pozemek převedla i se zrealizovaným společným zařízením třetí osobě. Návrh tohoto opatření vychází jak z nutnosti ochrany finančních prostředků vynakládaných ze státního rozpočtu, tak i zásady, aby se pozemek a zrealizované společné zařízení nedostaly do držení třetích osob, které nejsou žádným způsobem vázány k umožnění užívání daného pozemku a díla ve veřejném zájmu. V tomto ustanovení se promítají zásady ochrany majetku státu a ochrany veřejnosti, v jejímž zájmu jsou pozemkové úpravy prováděny. Zároveň je v souvislosti s katastrálními předpisy řešen zápis poznámky o zákazu zcizení do katastru nemovitostí.

K bodu 25 (§ 9 odst. 13)

Změna vyvolaná úpravou § 9 odst. 12, kdy je první věta zrušena.

K bodu 26 (§ 9 odst. 14)

Stávající znění § 9 odst. 14 je třeba upřesnit s ohledem na zajištění transparentnosti postupu při předepisování odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Záměrem navrhovaného doplnění textu je opatření, aby nedocházelo v řízení pozemkových úpravách k „bezúplatným“ změnám druhů pozemků i v případech, kdy tyto pozemky nebudou sloužit pro umístění společných zařízení realizovaných z prostředků státu, a tedy budovaných ve veřejném zájmu. Je však nezbytné nastavit výjimku pro případy, kdy je zaměřením skutečného stavu terénu zjištěn nesoulad způsobený přírodními vlivy a nikoliv záměrnou činností člověka (např. přerosty lesa, náletové dřeviny). § 8 odst. 5 řeší ocenění pozemků podle zjištěného skutečného stavu, avšak za současné právní úpravy je ještě tento postup usměrněn § 11 odst. 1 prováděcího předpisu, kterým je vyhláška č. 13/2014 Sb., kde je uvedeno: „Na základě zjištěného nesouladu mezi skutečností v terénu a stavem evidovaným v katastru nemovitostí svolá pozemkový úřad před vypracováním soupisu nároků jednání, ke kterému přizve zástupce orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, orgánu ochrany přírody, státní správy lesů a případně dalších dotčených orgánů. Na tomto jednání se posoudí možnost změny druhů pozemků. Vyjádření dotčených orgánů ke změnám druhů pozemků se zaznamená do protokolu, popřípadě se k němu toto vyjádření přiloží. Do soupisu nároků se uvádí skutečnosti podle výsledků tohoto jednání.“

Hlavním cílem novelizace tohoto odstavce je vyloučit případy, kdy by došlo ke změně druhu pozemku pouze na základě požadavku vlastníka, který by byl tímto postupem „osvobozen“ od odvodů za odnětí půdy ze ZPF. Současně je ve vztahu k předpisům o ochraně ZPF snaha o vytvoření rovnocenného postavení vlastníků, jejichž pozemky jsou řešeny v pozemkových úpravách, a těch, jejichž pozemky se nacházejí mimo obvod pozemkových úprav.

K bodu 27 (§ 9 odst. 15)

Územně plánovací dokumentace je velmi široký pojem a plán společných zařízení je natolik konkrétním podkladem (prvky jsou umisťovány na konkrétní pozemky), že je třeba navazovat na jednoznačně schválený územní podklad. Změnu územního plánu musí zajistit obec, avšak v kontextu zákona č. 139/2002 Sb. a v souvislosti s pozemkovými úpravami je často mylně obcemi interpretováno, že změna bude zajištěna v rámci řízení o pozemkových úpravách pozemkovým úřadem. Stanovení lhůty pro zajištění změny plánu společných zařízení je nezbytné s ohledem na následné realizace prvků plánu společných zařízení, kdy je třeba zajistit provázanost schválených návrhů pozemkových úprav s územně plánovací dokumentací z důvodu nezbytného navazujícího stavebního řízení.

K bodu 28 (§ 9 odst. 16)

Otázka možnosti a způsobu výkupů pozemků v řízení o pozemkových úpravách pro potřeby umístění prvků plánu společných zařízení je dalším z hlavních důvodů novelizace tohoto zákona. Dochází ke sjednocení právní úpravy oceňování pozemků, které budou vykupovány, s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 503/2012 Sb., a to na cenu obvyklou. Možnost reálného dělení při řízení o pozemkových úpravách je potřeba vztahovat vždy k cílům pozemkových úprav, neboť se za stávajícího znění vlastníci domnívají, že mají zákonný nárok na reálné dělení, a to i v případech sporů při spoluvlastnictví. K řešení sporných případů je příslušný pouze soud, pozemkovými úpravami lze řešit výhradně případy nesporné, a to ještě s omezením, že provedení reálného dělení je v souladu s cíli pozemkových úprav. Doplněny byly další případy, kdy nelze reálné dělení s ohledem na vlastnický režim zajistit pozemkovými úpravami.  

K bodu 29 (§ 9 odst. 17)

V tomto případě se jedná o historické ustanovení, kdy byl k dispozici dostatek státní půdy. Rovněž je třeba brát v úvahu, že se dobývací prostory stanovují v mnohem větším rozsahu, než jaký se týká skutečné těžby. Je proto třeba, aby dotčený vlastník a správní orgán posoudil možnost využití konkrétních pozemků, a to s ohledem na umístění společných zařízení a na změny probíhající v dobývacích prostorech. Cílem této úpravy je rozšíření možností pro umístění společných zařízení na pozemky dotčené § 3 odst. 3. Ve výsledku by v případě vyslovení nesouhlasu s řešením pozemku podle § 3 odst. 3 byla ještě možnost s takovým pozemkem nenakládat ve smyslu výměny nebo přechodu vlastnických práv, ale bylo by možné na něj umístit společné zařízení (např. cestu).

K bodu 30 (§ 9 odst. 18)

Úpravou textu dochází ke specifikaci stávajících věcných břemen a k upřesnění postupu při jejich oceňování.

V případě ekologických a krajinářských opatření je neúčelné a nevhodné zatěžovat krajinu zahuštěním cestní sítě. Účelová přístupnost (např. z důvodu údržby zeleně) k těmto pozemkům je využívána zcela výjimečně a ve velmi malé četnosti. Z tohoto důvodu je zřízení věcného břemene spočívajícího v právu chůze a jízdy zcela dostačující.

K bodu 31 (§ 9 odst. 21)

Gramatická úprava.

K bodu 32 (§ 10 odst. 1)

Na základě dosavadního znění tohoto ustanovení dochází dlouhodobě v praxi k rozporům, zda mají být přičítány k vlastnictví i další spoluvlastnické podíly vedené na jiných listech vlastnictví (v jiném vlastnickém režimu – např. podílové spoluvlastnictví, SJM) či nikoliv. Navrženou úpravou bude zamezena možnost různého výkladu zákona.

K bodu 33 (§ 10 odst. 2)

Stávající znění tohoto ustanovení týkající se nakládání s částkou překračující kritérium ceny neodpovídá organizační struktuře SPÚ, kdy jednotlivé pobočky (pro něž je v § 1 zavedena legislativní zkratka „pozemkový úřad“) nemají vlastní účetnictví a nejsou správcem prostředků z kapitoly státního rozpočtu určené pro financování pozemkových úprav, pouze stanovují výši rozdílu ceny a lhůtu k jejímu zaplacení. Stejně tak bylo stanoveno, že k přijetí těchto částek z hlediska účetního je příslušné ústředí.

K bodu 34 (§ 11 odst. 2)

Velmi často se stává, že námitky vlastníků k vystavovanému návrhu, kterým je možné vyhovět, vyvolají nezbytné dílčí úpravy plánu společných zařízení. Provedené úpravy je třeba schválit zastupitelstvem obce, aby byl zachován schvalovací režim plánu společných zařízení, a rovněž je tímto postupem zajištěno, že bude obec prokazatelně s provedenou změnou již schváleného plánu společných zařízení obeznámena. Celý tento proces je třeba ukončit před závěrečným jednáním, kde budou o provedených změnách vlastníci informováni (nahrazuje postup podle § 36 odst. 3 správního řádu). Pokud by tomu tak nebylo, musel by být návrh se zapracovanými změnami opakovaně vystavován, což by dávalo prostor pro časově ničím neomezené uplatňování námitek ke každému opakovanému vystavení návrhu a současně by došlo k nárůstu finančních nákladů na administrativní zpracování takto opakovaného postupu.

K bodu 35 (§ 11 odst. 4)

Dochází k upřesnění, že je váha hlasů počítána z pozemků řešených v pozemkových úpravách.

K bodům 36 a 41 (§ 11 odst. 11 a § 12 odst. 2)

Ustanovení jsou aktualizována s ohledem na stávající katastrální předpisy.

K bodu 37 (§ 11 odst. 12)

Současná právní úprava nenabízí vhodné řešení pro situace, kdy ohledně některých pozemků, které vstupují do pozemkových úprav, je vedeno soudní řízení o určení vlastnického práva. Je nežádoucí, aby takové pozemky byly z pozemkových úprav vyloučeny, neboť to by mohlo bránit naplnění cílů pozemkových úprav především při návrhu společných zařízení ve veřejném zájmu tam, kde je to skutečně potřeba. Nelze ovšem ignorovat skutečnost, že podle současné judikatury nemá skutečný vlastník poté, co je vydáno rozhodnutí podle § 11 odst. 8, již v soudním řízení možnost uspět, a fakticky tak o své vlastnictví provedením pozemkových úprav přichází. Zákon pak neupravuje, jakým způsobem by mělo být k právům takové osoby v procesu pozemkových úprav přihlédnuto. Navrhuje se proto řešení, které umožní, aby v případě, že žalobce uspěje s žalobou na určení, že je vlastníkem pozemku, který se v mezidobí stal předmětem pozemkových úprav, byl žalobce zapsán do katastru jako vlastník pozemku, který byl v pozemkových úpravách za jeho původní pozemek směněn, a který jeho původnímu pozemku podle kritérií stanovených v § 10 odpovídá. Toto řešení zohledňuje práva skutečného vlastníka, který není zapsaný v katastru nemovitostí, ale domáhá se vydání rozhodnutí, podle kterého by jako vlastník do katastru zapsán byl, vhodnějším způsobem než dosavadní právní úprava.

K bodu 38 (§ 11 odst. 14)

Existence nového občanského zákoníku má významný dopad na zápisy vedené v katastru nemovitostí. Stav katastru nemovitostí je při řízení o pozemkových úpravách brán jako stav výchozí, a je proto třeba aktuálně reagovat na zápisy vedené v katastru nemovitostí, neboť dosud žádná z již dokončených novel tohoto zákona neřešila dopad občanského zákoníku na nakládání s pozemky v pozemkových úpravách. Z důvodu zachování právní jistoty účastníků řízení bylo po dohodě s ČÚZK upraveno znění tohoto odstavce tak, aby reagovalo na existující věcná práva a současně aby nedošlo k zablokování pozemkových úprav z důvodů nemožnosti tyto pozemky řešit. Tento odstavec se nově zabývá i osobními pozemkovými služebnostmi nebo výměnky.

K bodu 39 (§ 11 odst. 15 a 16)

K odstavci 15: Jednou ze skutečností, kterými se musí pozemkový úřad v rámci pozemkových úprav zabývat, je osud věcných práv, která dosud vázla na původních pozemcích. Tato práva až na výjimky přecházejí podle schváleného návrhu úprav na pozemky nové. Práva však mohou přejít pouze tehdy, pokud stále existují, což je v případě výše uvedených služebností výjimečné. Proto je do § 8 odst. 1 navrhováno doplnit, že současně s vyložením soupisu nároků vyzve pozemkový úřad veřejnou vyhláškou osoby oprávněné z věcných břemen, jejichž zápis byl do katastru nemovitostí převzat z pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, které jsou v katastru nemovitostí zapsány s údaji neumožňujícími jejich dostatečnou identifikaci, aby se pozemkovému úřadu přihlásily nejpozději do jednoho roku od doručení výzvy. Pokud se taková osoba ve stanovené lhůtě nepřihlásí, věcné břemeno podle § 11 odst. 15 na nové pozemky nepřejde. Navrhovaná právní úprava vychází z předpokladu, že pokud je osoba oprávněná z věcného břemene v katastru zapsána tak, že údaje o ní neumožňují její dostatečnou identifikaci, v rámci projednání nároků s vlastníkem takto zatížené nemovitosti nebude zjištěno, že věcné břemeno je stále vykonáváno, a oprávněná osoba se ani k výzvě pozemkového úřadu ve lhůtě 1 roku nepřihlásí, je pravděpodobnost, že věcné břemeno zaniklo anebo bylo promlčeno, natolik vysoká, že není důvod, aby bylo převzato k pozemkům nově vycházejícím z pozemkových úprav.

K odstavci 16: Doplněním § 4 odst. 3 je nově rozhodováno o plánu společných zařízení v pozemkových úpravách, jejichž předmětem není výměna nebo přechod vlastnických práv. Tato úprava reaguje na klimatické změny, jejichž řešení je třeba provádět operativně. Doplněním odstavce 16 do § 11 je usměrněn režim pro doručování tohoto rozhodnutí a náležitosti rozhodnutí, které je vydáváno postupem podle správního řádu, avšak technická specifikace předmětu rozhodování vyžaduje upřesnění postupu, které nemůže obecný předpis (správní řád) postihnout.

K bodu 40 (§ 12 odst. 1)

Do současné doby je postup realizace, a tedy volba typu realizovaného společného zařízení, ponechána výlučně na požadavcích obcí, které však často nezohledňují potřebu realizace takových opatření, která mají zohledňovat klimatické změny (např. vodohospodářská opatření, opatření k ochraně ZPF). Proto je třeba do zákona zakotvit povinnost státu přednostně realizovat tato veřejně prospěšná opatření. Zároveň je tímto způsobem možné snadněji za strany státu ovlivnit účely, na něž budou vynaloženy při realizaci společných zařízení státní, popř. evropské finanční prostředky. 

Zákon dosud žádným způsobem nezohledňuje možnost potřeby opakovaného provedení pozemkových úprav. Pokud by k takové situaci došlo, je třeba včas zabránit situacím, kdy by obce neudržovaly již dokončená a převzatá společná zařízení (z předešlých pozemkových úprav) s cílem požádat s odstupem času o provedení dalších pozemkových úprav, jejichž předmětem by byla de facto rekonstrukce původního nebo opakovaná realizace společného zařízení.  

Poznámka týkající se skutečného druhu pozemku je jediným možným opatřením, jak postihnout informaci o skutečném stavu pozemku, který je určen pro společná zařízení. Realizace společných zařízení se uskutečňuje zpravidla až po několika letech po ukončení pozemkových úprav a v katastru nemovitostí je veden druh pozemku podle schváleného návrhu pozemkových úprav a na základě vydaných rozhodnutí (§ 11 odst. 4 a 8 zákona). Vedení navrženého druhu pozemku v katastru nemovitostí je zcela v souladu s § 12 odst. 3 zákona. Pro období, než dojde k realizaci společného zařízení, je však tento údaj z hlediska nakládání s takovým pozemkem zavádějící (správa daní, nájemní vztahy apod.). V praxi za současného stavu dochází k situacím, kdy je např. pozemek o značné výměře několik let obhospodařován jako trvalý travní porost, avšak v katastru nemovitostí je veden jako vodní plocha.

K bodu 41 (§ 12 odst. 2)

Dochází k terminologickému sjednocení s katastrálními předpisy.

K bodu 42 (§ 12 odst. 3)

V souvislosti s novelizací § 9 odst. 14 je třeba specifikovat, o které změny druhů pozemků se při realizaci prvků plánu společných zařízení jedná. Jedná se tedy o pozemky, u kterých byla změna druhu provedena postupem podle § 9 odst. 10, tzn. při řízení o pozemkových úpravách, kdy jsou prostřednictvím plánu společných zařízení zároveň vhodně navrhovány i potřebné změny druhů pozemků. Odvody za odnětí ze zemědělského půdního fondu nejsou v těchto případech předepisovány, neboť se jedná o společná zařízení realizovaná ve veřejném zájmu a jejich výstavba je hrazena ze státních prostředků. Vyžadovat vyhodnocení vlivu na životní prostředí je v této fázi řízení neúčelné a zvyšuje neúměrně náklady řízení. V této fázi se jedná pouze o návrh, resp. projekt, k jehož realizaci ani nemusí s ohledem na veřejný zájem a požadavky obcí vůbec dojít. Hodnocení vlivu na životní prostředí je v případě potřeby na místě až při vlastní realizaci stavby. Kromě toho je třeba si uvědomit, že mezi návrhem plánu společných zařízení a vlastní realizací stavby je značná časová prodleva, a posuzování vlivu na životní prostředí tak z hlediska posouzení aktuálního stavu postrádá smysl. Navrhovanou úpravou není žádným způsobem dotčena potřeba posouzení vlivů na životní prostředí v době přípravy skutečné realizace stavby. 

K vynětí ze ZPF dochází při řízení o pozemkových úpravách vydáním souhlasného stanoviska, které je nezbytné při tvorbě plánu společných zařízení (§ 9 odst. 10 zákona), a ve fázi realizace je toto řízení již skončeno. I přesto neustále probíhají diskuze s orgány ochrany ZPF, které v této fázi pozemkových úprav požadují opakovaně vynětí ze ZPF, čímž dochází ke zbytečné administrativní zátěži uvnitř státní správy, zvláště když se odvody za odnětí v případě pozemkových úprav nepředepisují. 

K bodu 43 (§ 12 odst. 4)

Dosavadní znění odstavce 4 je nutné upravit s ohledem na dřívější novelu zákona, kterou si pozemky určené k realizaci společných zařízení stát ponechává až do realizace. Dále je nezbytné stanovit určité pravidlo pro případy, kdy má být na náklady státu realizováno společné zařízení, které je navrženo na pozemku jiné osoby než obce. S ohledem na finanční náročnost a dosavadní poznatky z praxe byly vymezeny kategorie společných zařízení, která mohou vlastnit i jiné osoby než obec. Úplné vyloučení této možnosti by velmi negativně dopadalo na výměru pozemků, na nichž jsou společná zařízení navrhována. Jedná se především o ekologická opatření v krajině. Zcela z tohoto postupu byla vyloučena vodohospodářská opatření, jejichž vybudování je ve většině případů finančně velmi náročné a při následném nakládání s těmito opatřeními nelze zajistit dostatečnou ochranu původního cíle.

K bodu 44 (§ 11 odst. 5 a 6)

Dosud neexistuje žádné zajištění, aby s takto bezúplatně nabytým majetkem od státu daná osoba nenakládala jako s výlučně soukromým vlastnictvím bez omezení (např. aby nezměnila nevhodnými zásahy charakter společného zařízení). Z tohoto důvodu se zavádí omezení, spočívající v nezbytnosti souhlasu SPÚ při změně druhu nebo způsobu využití takového pozemku, které bude do katastru nemovitostí zavedeno formou poznámky.

K bodu 45 (§ 12 odst. 7)

V tomto případě se již nejedná o zahájení řízení podle § 6, ale samostatně zahajované řízení, a je tedy nutné upřesnit, z podnětu koho je zahajováno. Rušený text je přeformulován a upřesněn do nově navrženého textu. Dále byla provedena gramatická úprava a po konzultaci s ČÚZK byl nastaven režim zavedení případné změny druhu pozemku do katastru nemovitostí.

K bodu 46 (k § 13 odst. 1 a 2)

Vzhledem k novému uspořádání § 4 je třeba tyto změny zohlednit v souvisejících ustanoveních.

K bodu 47 a 48 (§ 15 a § 17 odst. 4)

Toto ustanovení se ruší bez náhrady. Jedná se o historické ustanovení, které je v současné době již s ohledem na platné právní předpisy nevyužitelné. S ohledem na navržené zrušení § 15 je prováděna i změna v § 17 odst. 4, který má vazbu na postup podle § 15.

K bodu 49 [§ 18 odst. 3 písm. c)]

Navržená úprava zohledňuje zřízení studijních oborů v oblasti pozemkových úprav na vysokých školách.

K bodu 50 (§ 18 odst. 15)

Je navržena omezující podmínka pro osobu zpracovatele návrhu pozemkových úprav, neboť zpracovatel není úřední osobou, ani zaměstnancem státního orgánu, a nelze v případě potřeby postupovat v souladu se správním řádem, tedy uplatnit námitku podjatosti. V praxi byl již zaznamenán případ, kdy zpracovatel upřednostnil při zpracovávání návrhu nového uspořádání pozemků vlastní zájmy ve vztahu ke svému vlastnictví.

K bodu 51 (§ 18 odst. 23)

Ověřování výsledků pozemkových úprav je vysoce odborná činnost, za jejíž výsledky a správnost nese držitel úředního oprávnění plnou odpovědnost. Návrh doplněného ustanovení vychází z modelu nastaveného zákonem o znalcích a tlumočnících. Udělování úředních oprávnění k projektování pozemkových úprav je státem garantovaná činnost. V praxi je seznam dokončených projektů vyžadován od držitelů úředních oprávnění např. v souvislosti se zkouškami odborné způsobilosti nebo v souvislosti s řízením o odejmutí úředního oprávnění. Dosud v tomto směru nebyla zavedena žádná povinnost evidence. 

K bodu 52 [§ 19 písm. p)]

Uvedená činnost měla souvislost s restitučním řízením. V současné době, kdy jsou pozemkové úpravy prováděny SPÚ, který zároveň zajišťuje správu majetku státu, je nesystémové, aby tato činnost byla začleněna do zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Případnou potřebu vyhotovení lustrace je možné řešit v rámci organizační struktury úřadu. Stávající text je nahrazen novou působností Státního pozemkového úřadu, která vyplývá z upraveného znění § 12 odst. 1.

K bodu 53 [§ 19 písm. q)]

Plán společných zařízení schvaluje zastupitelstvo obce, avšak v řízení o pozemkových úpravách je tento plán schválen až jako součást návrhu pozemkových úprav.

K bodu 54 (§ 20)

Již dlouhodobě jsou pozemkové úpravy a realizace společných zařízení hrazeny nejen z prostředků všeobecné pokladní správy, ale v případě realizací společných zařízení jde rovněž o hrazení z evropských prostředků (PRV), případně z rozpočtu úřadu. Tyto možnosti dosud nebyly zákonem podchyceny.

K čl. II

Přechodné ustanovení upravuje postup u řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti navrhované právní úpravy.

K čl. III

K bodu 1 (§ 23 odst. 2)

Do katastrálního zákona je třeba doplnit nové typy poznámek odpovídající novému ustanovení § 12 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách.

K bodu 2 (§ 35 odst. 2)

V katastru nemovitostí je v současné zapsáno přibližně 68 tisíc osobních služebností ve prospěch osob, které s vysokou pravděpodobností již zemřely a které se zároveň nepodařilo ztotožnit vůči základnímu registru obyvatel nebo evidenci obyvatel. Údaj o jejich úmrtí tak není možné ze strany katastrálního úřadu ověřit prostřednictvím těchto informačních systémů. Mnohdy není možné údaj o úmrtí těchto osob ověřit vůbec, neboť se jedná o osoby, které například po 2. světové válce odešly do zahraničí a jejich další osud není známý. Významná část těchto zápisů byla převzata z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy. Jelikož od 1. ledna 1951 nebylo provedení zápisu do pozemkové knihy ke vzniku práva potřebné, a od dubna 1963 se již nové zápisy do pozemkových knih neprováděly a docházelo k postupnému uzavírání pozemkových knih, jedná se o zápisy staré minimálně 55 let, spíše však 70 let a více.

Existence takových starých zápisů, které s vysokou pravděpodobností již neodpovídají skutečnosti, komplikuje průběh pozemkových úprav, vedení katastru nemovitostí a celou řadu dalších procesů týkajících se takto zatížených pozemků. Uvedený stav je nežádoucí i pro vlastníky nemovitostí, kteří se s ohledem na nedostatek údajů o těchto osobách, jež jsou v řadě případů i při nejlepší vůli nedohledatelné, nemohou domoci výmazu takových zápisů z katastru nemovitostí. Je proto třeba zavést mechanismy, které umožní, aby byl v tomto rozsahu stav zápisů v katastru nemovitostí uveden do souladu se skutečností. 

Jedním z procesů, které slouží k uvedení skutečného a v katastru zapsaného stavu do souladu, je revize katastru. Proto je do § 35 katastrálního zákona navrhováno doplnit ustanovení, které umožní, aby byla v rámci revize katastru řešena i otázka, zda mají být osobní věcná břemena, která byla převzata z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, nadále v katastru zapsána. Navrhovaná právní úprava vychází z předpokladu, že pokud je v katastru osoba oprávněná z věcného břemene zapsána tak, že údaje o ní neumožňují její dostatečnou identifikaci, vlastník takto zatížené nemovitosti v procesu revize katastrálního operátu katastrálnímu úřadu sdělí, že věcné břemeno není již více než 10 let vykonáváno, a oprávněná osoba se ani k výzvě katastrálního úřadu ve lhůtě 1 roku nepřihlásí, je pravděpodobnost, že věcné břemeno zaniklo anebo bylo promlčeno, natolik vysoká, že není důvod, aby bylo nadále zapsáno v katastru nemovitostí. Takové věcné břemeno proto katastrální úřad z moci úřední vymaže. Výmaz nebude prováděn v režimu vkladového řízení, neboť oprávněnou osobu nelze v těchto případech reálně dohledat a aktivně s ní komunikovat, a vkladové řízení by tudíž proběhlo pouze formálně, fakticky by však svou funkci neplnilo.

K bodům 3 až 6 (§ 40 odst. 3 a 6, § 45 odst. 1 a 2)

Problém zápisů osobních služebností, které byly převzaty z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, je popsán v odůvodnění k § 35 odst. 2. Dalším z procesů při správě katastru nemovitostí, který lze k řešení tohoto problému využít, je obnova katastrálního operátu. Pokud v rámci zpracování obnoveného katastrálního operátu katastrální úřad zjistí, že v katastru jsou zapsána věcná břemena převzatá z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy ve prospěch osob označených tak, že údaje o nich neumožňují jednoznačnou identifikaci, vyzve katastrální úřad tyto osoby společně s oznámením o zahájení obnovy katastrálního operátu, aby se katastrálnímu úřadu přihlásily. Osoby, které nebudou na výzvu reagovat, katastrální úřad dříve, než bude obnovený katastrální operát vyložen k nahlédnutí, upozorní na důsledky spojené s tím, že se nepřihlásí ani ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy skončilo vyložení obnoveného katastrálního operátu. Pokud nebude oprávněná osoba reagovat ani na výzvu podle § 40 odst. 3, ani na upozornění podle § 45 odst. 2, nebude věcné břemeno v její prospěch dosud zapsané v katastru nemovitostí do obnoveného operátu převzato. S ohledem na skutečnost, že obnova katastrálního operátu je déletrvající proces (obvykle více než jeden rok), budou mít oprávněné osoby dostatečný prostor, aby se v případě, že věcné břemeno stále trvá a je vykonáváno, katastrálnímu úřadu přihlásily, a zabránily tak tomu, že věcné břemeno nebude do obnoveného operátu převzato.

K bodu 7 (§ 62 odst. 3)

Ustanovení § 62 odst. 3 bylo do současného katastrálního zákona převzato ze zákona č. 349/2011 Sb. a osvědčilo se jako vhodné řešení problému starých zástavních práv, která byla v minulosti do katastru převzata z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy. Tato zástavní práva ve skutečnosti v řadě případů již zanikla nebo byla promlčena, avšak z důvodu neexistence či reálné nedohledatelnosti osoby, které toto právo svědčí, nebylo bez tohoto ustanovení možné dosáhnout výmazu těchto práv z katastru. Nově je navrhováno toho ustanovení doplnit tak, že výmaz zástavních práv podle tohoto ustanovení nebude prováděn v režimu vkladového řízení. Důvodem je skutečnost, že oprávněnou osobu nelze v těchto případech reálně dohledat a komunikovat s ní – vkladové řízení tudíž v současnosti probíhá pouze formálně, fakticky však svou funkci neplní a znamená pouze zbytečnou administrativní zátěž jak pro katastrální úřady, tak pro vlastníky nemovitostí.

K bodu 8 (§ 62 odst. 4)

Problém zápisů osobních služebností, které byly převzaty z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, je popsán v odůvodnění k § 35 odst. 2. K očištění katastrálního operátu od těchto starých, ve většině případů již zaniklých nebo promlčených věcných břemen, se navrhuje využít procesy revize katastru (nový § 35 odst. 2) a obnovy katastrálního operátu (viz navrhované změny v § 40 odst. 3, odst. 6, § 45 odst. 1 a odst. 2). Jelikož tyto procesy probíhají s ohledem na omezené kapacity katastrálních úřadů pouze na malé části území České republiky, je třeba, aby bylo možné dosáhnout výmazu takových věcných břemen i z iniciativy vlastníka zatížené nemovitosti. Pro tyto situace je navrhováno využít osvědčeného řešení, které je od 1. ledna 2012 využíváno u zástavních práv a v současném katastrálním zákoně je obsaženo v § 62 odst. 3.

K čl. IV

V souladu se schváleným Plánem legislativních prací vlády na rok 2019 se navrhuje nabytí účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona.

Související články

Leave a Comment