V úvodu dokumentu (ÚČEL A POVAHA DOKUMENTU) je zřetelně deklarována jeho nezávaznost. Zkušenosti mnoha žadatelů s tím, jaká je skutečná praxe SFŽP při projednávání úprav provozních smluv však jednoznačně ukazují, že SFŽP buď nedisponuje dostatečným počtem přiměřeně kvalifikovaných pracovníků, nebo jim neponechává žádné jiné možnosti, než poměrně slepě porovnávat řešení navrhovaná žadateli s  libovolným vzorem (nejlépe ve formě kontrolního seznamu (checklistu). Podstatou kontrolního mechanismu není věcný nebo právní smysl, ale povětšinou pouze mechanické slovní vyjádření. Ve skutečnosti je tedy žadatel postupně nucen k tomu, aby přijal uniformní vzor, bez pohledu na to, zda mu vyhovuje nebo ne.

Zcela chápeme, že pro administraci žádostí se jedná o příznivý výsledek, za něj však platí celý obor jednak dramatickým snížením kvality soutěžního prostředí, jednak ponížením smlouvy na dokument, který byl oběma stranám někým vnucen a kterým se nikdo nechce a pro nadměrnou složitost a nesrozumitelnost leckdy ani nemůže řídit. Navíc automatické přejímání „vnucených“ ustanovení činí často zásadní problémy z pohledu majetkových vztahů k existující infrastruktuře, a proto by měl mít žadatel vždy plnou možnost prokázat naplnění Přílohy č. 7 formálně i věcně např. odborným právním stanoviskem, které bude rozebírat naplnění individuálních podmínek jednotlivými ustanoveními existující smlouvy.

Považujeme zveřejnění „Vzorových smluvních ujednání“ za užitečné a vhodné pouze pod podmínkou, že bude žadatelům skutečným implementovaným mechanismem posuzování skutečně garantována jejich nezávaznost. Tuto základní premisu požadujeme zapracovat do záhlaví celého dokumentu a současně žádáme, aby byla v rámci fungování SFŽP výhradně dodržována a vyžadována po zaměstnancích a externích expertech.

Účelem dokumentu má být implementace Přílohy č. 7 PD OPŽP. Jak již bylo vícekrát konstatováno, požadavky Přílohy č. 7 v mnoha směrech překračují požadavky práva a způsob, jakým ji MŽP (a nyní SFŽP) implementuje, volbu žadatelů ještě mnohonásobně zužuje.

Je opět smutnou zkušeností žadatelů, že jsou jim do smluv vnucována ustanovení, která se skutečnými požadavky Přílohy č. 7 (natož práva) nijak nesouvisejí a jsou prosazována pouze proto, že se jimi do jisté míry obchází neadekvátnost standardních „metodických“ pomůcek (které ve skutečnosti nejsou metodikou, ale směrnicí). Tím máme na mysli zejména složité  mechanismy liberačních událostí, řešení sporů apod.

Má-li být podobný dokument zveřejněn, považujeme za nezbytné dát žadatelům jasnou informaci o tom, proč to či ono ustanovení obsahuje, a vymezit ta z nich, která jsou skutečně nezbytná pro naplnění podmínek daných platným právem a Přílohou č. 7. Jsme přesvědčeni, že pro soulad s Přílohou č. 7 jsou rozhodující pouze ustanovení týkající platebního mechanismu a výkonových ukazatelů a jakkoli máme stávající „jediný správný“ způsob jejich realizace ukotvený v příslušných dokumentech SFŽP (standardní finanční model, „Praktická příručka“ atd.) za nadbytečný a omezující, přijímáme jejich existenci jako realitu, kterou již – bohužel – nelze napravit. Další omezení svobodného rozhodování žadatelů by však již bylo nejen neužitečné, ale také škodlivé.

Za podmínek výše uvedených nemá Sdružení oboru vodovodů a kanalizací SOVAK ČR k alternativnímu a referenčnímu využití VSU zásadních připomínek, aniž bychom se však vyjadřovali k jeho jednotlivým obsahovým náležitostem s ohledem na to, že SOVAK ČR nebyl k návrhu struktury a obsahu VSU přizván.