„Mořští ředitelé, kteří jsou odpovědni za vody, nemusejí být ve všech zemích být jediní, kteří jsou zodpovědní za sladké i mořské vody, ale v některých státech jsou tyto funkce oddělené,“ uvedl Vodní ředitel a Vrchní ředitel sekce ochrany vod MZe ČR Pavel Punčochář.

Setkání jsou pravidelná, letos jeho pořádání připadlo na Českou republiku vzhledem k jejímu předsednictví Evropské unii. Vstupem do společenství se Česko mimo jiné zavázalo implementovat Rámcovou směrnici o vodní politice do národní legislativy. Ta nově zavádí integrovanou vodní politiku a podporuje spolupráci členských států v oblasti zachování a zlepšení stavu vod a jejich jakosti. Rámcová směrnice vznikala v průběhu 90. let a zahrnuje péči o vodu ve všech jejich formách. V současnosti představuje nejvýznamnější legislativní nástroj v celoevropském procesu ochrany vod až do roku 2027.

„Rámcová směrnice vodní politiky platí pro sladké vody a obdobná pro mořské prostředí. Zahrnuje řadu záležitostí, které se týkají nejen rybolovu a ochrany ryb, ale i jakosti příbřežních vod. Je to důležité téma, které má zlepšit jakost vod zejména na pobřežích využívaných k rekreačním účelům. Jde především o to, aby naplňování směrnice a zejména reporting měl určitý řád a předpisy. Ty by měly být stanoveny tak, aby je mohly všechny státy splnit,“ upřesnil Punčochář.

Pro Vodní ředitele je důležité zejména propojení plánů, týkajících se zlepšení sladkovodních ekosystémů, s plány tzv. protipovodňové směrnice. „To znamená, aby došlo k tomu, na což se Česká republika již dávno připravila, i v dalších zemích společenství. Plán ČR podle směrnice vodní politiky obsahuje všechna tři témata, a to zlepšení stavů vodních ekosystémů, protipovodňová opatření a rozvoj zásobování vodou a kanalizování. To, co je trvalým motorem pro zlepšení těchto plánů, je změna klimatu,“ konstatoval vrchní ředitel.

První z opatření související právě se změnou klimatu mají být schválena do konce letošního roku. Ve druhé fázi, v časovém horizontu roku 2015, má být přijat daleko větší rozsah adaptačních opatření. „Za nejdůležitější z hlediska resortu zemědělství považujeme hájení lokalit, které by v budoucnosti mohly být využity pro akumulaci vod v přehradách. Takových lokalit je v každé zemi omezené množství, není možné nádrže stavět kdekoli. Záleží na vhodných geologických podmínkách i na prostoru, jenž umožňuje vodu akumulovat, aniž by vznikla velká škoda na majetku apod.,“ doplnil Punčochář.

Tyto lokality hodlají vodohospodáři umístit v tzv. generelu hájení lokalit povrchových vod. V současnosti o tom vedou diskusi s ministerstvem životního prostředí. Tam však panuje negativní postoj k výstavbě nových přehrad. Ochránci se domnívají, že každé nové umělé jezero ničí přirozenost vodních toků a lokalit. „Ze studií, které nyní provádějí státní podniky Povodí, je patrné, že v případě klimatických změn by se v horizontu příštích padesáti let vody nedostávalo. Například v povodí Vltavy by se to týkalo zhruba 55 procent odběratelů,“ řekl Punčochář. Podle něho je třeba tedy zvážit, zda hájení těchto lokalit je na místě. V nových nádržích by si totiž budoucí generace mohla zachytit vodu například z jarního tání či povodní,“ řekl vrchní ředitel. Například v Izraeli, kde jsou sucha a nedostatek vody běžné, platí heslo Povodeň je budoucí zdroj vody.

Grémium Vodních ředitelů je nejvyšším rozhodujícím orgánem v oblasti VODA, a svolává jej země, která právě předsedá Evropské unii. ČR je v tomto grémiu zastoupena představiteli obou ústředních vodoprávních úřadů (MŽP a MZe). Grémium schvaluje jednotlivé dokumenty a kontroluje proces implementace Rámcové směrnice v členských zemích. V loňském roce byla přijata další významná směrnice pro oblast povodňové ochrany, která si klade za cíl vyhodnotit povodňová rizika v členských zemích a přijmout potřebná opatření. Tato problematika se již v souvislosti s výskytem katastrofálních povodní v uplynulých letech dostala do centra pozornosti řady mezinárodních aktivit v různých povodích evropských řek včetně Labe, Odry a Dunaje.

Zdroj: BVV