Česká republika obnovuje činnost Národní koalice pro boj proti suchu. Vláda se k meziresortní platformě vrací v době, kdy se nedostatek vody a schopnost krajiny vyrovnávat se s dlouhými obdobími bez srážek opět dostávají do centra pozornosti. Pro vodohospodáře je důležité především to, že se mezi připravovanými opatřeními hovoří nejen o zadržování vody v krajině, ale také o vodních nádržích, zabezpečení zdrojů vody a investicích do vodohospodářské infrastruktury.
Obnovenou Národní koalici proti suchu povede premiér Andrej Babiš. Jejími členy mají být mimo jiné ministr zemědělství Martin Šebestyán, ministr životního prostředí Igor Červený a jako zástupce krajů také bývalý ministr životního prostředí a současný hejtman Ústeckého kraje Richard Brabec. První jednání obnoveného orgánu je naplánováno na pondělí 17. srpna po jednání vlády.
Koalice přitom není zcela novým orgánem. Poprvé vznikla v roce 2018 v období výrazného sucha, kdy měla vytvořit společnou platformu státu, samospráv, odborných institucí a dalších subjektů zabývajících se vodou a dopady klimatických změn. Jejím smyslem bylo především koordinovat opatření, která jinak spadají do působnosti několika ministerstev a dalších institucí.
Od roku 2018 se řada věcí změnila
Původní Národní koalice spojovala zástupce několika ministerstev, univerzit, odborných organizací, vědců a výzkumných pracovníků. Její práce se zaměřovala na šest hlavních oblastí: zásobování obyvatelstva pitnou vodou, vodu v zemědělství a krajině, zásobování průmyslu, hospodaření s vodou ve městech a při výstavbě, legislativu a vědu a výzkum.
Z pohledu oboru vodovodů a kanalizací byla a zůstává zásadní zejména první z uvedených oblastí. Sucho totiž nelze redukovat pouze na problém zemědělské půdy nebo nízkých průtoků ve vodních tocích. Dlouhodobý nedostatek vody se může promítat také do vydatnosti podzemních a povrchových zdrojů, kvality surové vody, provozu úpraven vody a schopnosti vodárenských soustav bezpečně zásobovat obyvatele.
Význam koordinovaného přístupu dokládá také aktualizovaná Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky, která navazuje na opatření připravovaná v předchozích letech. Dokument například připomíná také dosud nedořešenou otázku dlouhodobě udržitelného financování vodního hospodářství.
Stát chce znovu investovat do zadržování vody
Obnovení koalice přichází současně s oznámením dalších investic. Podle premiéra má mít sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství v roce 2026 k dispozici přibližně tři miliardy korun, pro rok 2027 se počítá s částkou kolem čtyř miliard korun. Prostředky mají směřovat například na obecní rybníky, malé vodní nádrže a další opatření podporující zadržování vody.
Ministr zemědělství Martin Šebestyán uvedl, že prostředky mají pomoci naplňovat koncepci boje proti suchu, přičemž část dříve připravovaných opatření byla v minulých letech kvůli nedostatku financí pozastavena nebo nebyla realizována v předpokládaném rozsahu. Vedle malých vodních nádrží a rybníků mají být podporována také opatření související s pozemkovými úpravami a retencí vody v krajině.
Podle informací zveřejněných v souvislosti s obnovením koalice bylo od roku 2018 realizováno přibližně 21 tisíc projektů za 16,5 miliardy korun. Zhruba deset tisíc projektů se týkalo například výsadby zeleně, revitalizace vodních toků, mokřadů a tůní a 911 projektů mělo obcím pomoci zajistit nové nebo posílit stávající zdroje pitné vody.
Pro vodárenství nestačí jen voda v krajině
Z pohledu provozovatelů vodovodů a kanalizací bude důležité, zda obnovená koalice dokáže propojit jednotlivé části vodohospodářské politiky. Zadržování vody v krajině je nepochybně významné, samo o sobě však nezajistí dostatečnou odolnost veřejného zásobování pitnou vodou.
Do dlouhodobé strategie je proto nutné zahrnout rovněž propojování vodárenských soustav, ochranu strategických zdrojů podzemních a povrchových vod, obnovu a rozvoj úpraven vody, snižování ztrát ve vodovodních sítích, akumulaci vody a vytváření záložních zdrojů pro oblasti ohrožené nedostatkem vody.
Stejně významná je problematika kanalizací a čištění odpadních vod. Při nízkých průtocích se snižuje schopnost recipientů ředit vypouštěné znečištění a roste význam kvality vyčištěných odpadních vod. Už při vzniku koalice v roce 2018 odborné materiály upozorňovaly, že nízké průtoky mohou vést k vyšším koncentracím znečištění ve vodních tocích.
Do diskuse proto stále více patří také opětovné využívání vody, hospodaření se srážkovými vodami, využití vyčištěných odpadních vod tam, kde je to technicky, hygienicky a ekonomicky přijatelné, nebo omezení spotřeby kvalitní pitné vody pro účely, kde její kvalita není nezbytná.
Nádrže ano, ale jako součást širšího systému
Současná diskuse se výrazně soustředí také na budování vodních nádrží. Ty mohou mít při zabezpečení vodních zdrojů nezastupitelnou úlohu, zejména pokud budou období sucha delší a nerovnoměrnost srážek se bude zvyšovat.
Samotné přehrady však problém sucha nevyřeší. Potřebná je kombinace velkých i malých vodních nádrží, obnovy rybníků a mokřadů, zvýšení retenční schopnosti půdy, vhodného hospodaření v zemědělské a lesní krajině a současně dostatečně robustní vodárenské infrastruktury.
Právě schopnost posuzovat jednotlivá opatření jako jeden propojený systém by měla být hlavní přidanou hodnotou obnovené Národní koalice.
Druhá šance pro koordinovanou vodní politiku
Obnovení Národní koalice pro boj proti suchu lze z pohledu vodního hospodářství hodnotit pozitivně především tehdy, pokud nezůstane pouze u politické deklarace. Česká republika již disponuje rozsáhlým množstvím strategií, studií, koncepcí a připravených projektů. Problémem často není nedostatek návrhů, ale jejich financování, povolování, vzájemná koordinace a následná realizace.
Právě zde může mít meziresortní orgán vedený přímo premiérem význam.
Pozitivní je rovněž návrat k myšlence, že zajištění dostatku vody není výhradně otázkou jednoho ministerstva. Problematika zasahuje zemědělství, životní prostředí, územní plánování, energetiku, průmysl, dopravu, rozvoj měst a obcí i veřejné zdraví.
Pro obor vodovodů a kanalizací bude nyní podstatné sledovat, jaké konkrétní priority koalice stanoví a jaké finanční prostředky budou skutečně vyčleněny na jejich realizaci. Vedle opatření v krajině by mezi nimi mělo mít významné místo také dlouhodobé zabezpečení zdrojů pitné vody, obnova a propojování vodárenských soustav, modernizace vodohospodářské infrastruktury a adaptace čistíren odpadních vod na podmínky měnícího se klimatu.
Obnovení Národní koalice tak může být příležitostí vrátit vodu mezi skutečné strategické priority České republiky. O jejím úspěchu však nebude rozhodovat počet jednání ani přijatých dokumentů, ale především to, kolik konkrétních opatření se podaří v následujících letech skutečně připravit, povolit, financovat a realizovat.
