Evropský parlament schválil aktualizaci směrnice o pitné vodě 2020/2184

16. prosince schválil Evropský parlament aktualizaci směrnice o pitné vodě z roku 1998 a dne 23. 12. 2020 byla tato novelizovaná směrnice oficiálně vydána v Úředním věstníku Evropské unie pod číslem 2020/2184. Směrnici lze nalézt zde. Směrnice nabývá účinnost 12. 1. 2021. Jejím cílem je zlepšit kvalitu a bezpečnost vody z vodovodu a usnadnit přístup k pitné vodě všem v Evropské unii. Cílem je i podpora pití vody z vodovodu namísto balené vody tím, že se zvýší kvalita vody z vodovodu zavedením přísnějších limitů pro určité znečišťující látky, včetně olova. Cílem aktualizované směrnice je zlepšení dostupnosti kvalitní pitné vody obyvatelům.

Směrnice Rady 98/83/ES již byla několikrát podstatně změněna. Vzhledem k potřebě provést další změny, bylo nutné směrnici v zájmu přehlednosti přepracovat.

Směrnice 98/83/ES stanoví právní rámec pro ochranu lidského zdraví před nepříznivými účinky jakéhokoli znečištění vody určené k lidské spotřebě a k zajištění toho, aby voda byla zdravotně nezávadná a čistá. Tato směrnice by měla sledovat tentýž cíl a zlepšit přístup všech v Unii k takové vodě. Za tímto účelem je nutno stanovit na úrovni Unie minimální požadavky, které by voda určená k lidské spotřebě měla splňovat. Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby voda určená k lidské spotřebě neobsahovala žádné mikroorganismy a parazity ani žádné látky, které svým množstvím nebo koncentrací v některých případech představují možné ohrožení lidského zdraví, a aby tato voda splňovala uvedené minimální požadavky.

Z oblasti působnosti této směrnice je třeba vyjmout přírodní minerální vody a vody, které jsou léčivými přípravky, protože na přírodní minerální vody se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/54/ES a na vody, které jsou léčivými přípravky, se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES. Směrnice 2009/54/ES se vztahuje jak na přírodní minerální vody, tak i na pramenité vody, avšak z oblasti působnosti této směrnice by měla být vyňata pouze kategorie přírodních minerálních vod. Podle čl. 9 odst. 4 třetího pododstavce směrnice 2009/54/ES by pramenité vody měly být v souladu s touto směrnicí, a pokud jde o mikrobiologické požadavky, měly by být v souladu se směrnicí 2009/54/ES. Voda určená k lidské spotřebě stáčená do lahví nebo nádob určených k prodeji nebo využívaná při výrobě, přípravě nebo zpracování potravin by měla být v zásadě nadále v souladu s touto směrnicí až po místo splnění požadavků, totiž kohoutek, a pokud je určena ke konzumaci člověkem nebo lze důvodně předpokládat, že ji bude člověk konzumovat, by měla být za tímto místem považována za potravinu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.

Kromě toho by provozovatelé potravinářských podniků, kteří mají vlastní zdroj vody a používají jej pro specifické účely svého podnikání, měli mít možnost být vyňati z působnosti této směrnice za předpokladu, že dodržují příslušné povinnosti, především pokud jde o zásady analýzy rizik a kritických kontrolních bodů a nápravných opatření podle příslušných právních předpisů Unie o potravinách. Provozovatelé potravinářských podniků, kteří mají svůj vlastní zdroj vody a působí jako dodavatelé vody, by měli dodržovat tuto směrnici stejně jako jakýkoli jiný dodavatel vody.

V návaznosti na závěry evropské občanské iniciativy týkající se práva na vodu (dále jen „iniciativa Right2Water“) Komise zahájila celounijní veřejnou konzultaci a provedla hodnocení směrnice 98/83/ES v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT). Z toho vyplynulo, že je nutné některá ustanovení uvedené směrnice aktualizovat. Prostor pro zlepšení byl identifikován ve čtyřech oblastech; konkrétně jde o seznam kvalitativních hodnot ukazatelů, omezené uplatňování přístupu založeného na posouzení rizik, nepřesná ustanovení o informacích pro spotřebitele a rozdíly mezi systémy schvalování materiálů, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, a důsledky, které takovéto rozdíly představují pro lidské zdraví. Kromě toho byla v iniciativě Right2Water jako samostatný problém identifikována skutečnost, že část obyvatel, zejména marginalizované skupiny, nemá přístup k vodě určené k lidské spotřebě, a poskytování tohoto přístupu je jedním ze závazků v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 6 podle Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj přijaté Organizací spojených národů.

Posledním zjištěným problémem je obecná nedostatečná informovanost o únicích vody, které jsou způsobeny nedostatečnými investicemi do údržby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, jak je také uvedeno ve zvláštní zprávě Evropského účetního dvora č. 12/2017 ze dne 5. července 2017 „Provádění směrnice o pitné vodě: jakost pitné vody a přístup k ní se v Bulharsku, Maďarsku a Rumunsku zlepšily, potřeba investic je však nadále značná“.

V roce 2017 regionální kancelář Světové zdravotnické organizace (WHO) pro Evropu provedla podrobný přezkum seznamu ukazatelů a jejich hodnot stanovených ve směrnici 98/83/ES, aby se zjistilo, zda je zapotřebí tento seznam upravit s ohledem na technický a vědecký pokrok. Na základě výsledků uvedeného přezkumu by se měly kontrolovat intestinální patogeny a bakterie rodu Legionella a je třeba doplnit šest chemických ukazatelů nebo skupin ukazatelů. S ohledem na nedávná vědecká stanoviska a na zásadu předběžné opatrnosti by se u čtyř ze šesti uvedených nových ukazatelů nebo skupin ukazatelů měly stanovit takové hodnoty ukazatelů, které jsou přísnější než hodnoty navržené WHO, ale jsou ještě dosažitelné. U jednoho z nových ukazatelů by měl být snížen počet reprezentativních látek a upravena hodnota. Přezkum WHO týkající se hodnot chromu stále probíhá, a proto by se mělo uplatnit přechodné období patnácti let, než začne platit přísnější hodnota. Kromě toho WHO doporučila, že tři reprezentativní endokrinní disruptory lze vzít v úvahu jakožto referenční hodnoty pro případné hodnocení výskytu endokrinních disruptorů a účinnosti jejich odstraňování s hodnotami 0,1 μg/l u bisfenolu A, 0,3 μg/l u nonylfenolu a 1 ng/l u β-estradiolu.

Na základě stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin z roku 2015 bylo rozhodnuto, že by do této směrnice měla být doplněna jedna z těchto tří sloučenin, totiž bisfenol A, s hodnotou ukazatele z hlediska ochrany zdraví 2,5 μg/l. Nonylfenol a β-estradiol by měly být zařazeny na seznam sledovaných ukazatelů, který má podle této směrnice stanovit Komise.

V případě olova WHO doporučila zachovat stávající hodnotu ukazatele, avšak konstatovala, že jeho koncentrace by měly být tak nízké, jak je to rozumně proveditelné. Proto by mělo být možné po dobu patnácti let ode dne vstupu této směrnice v platnost zachovat současnou hodnotu 10 μg/l. Nejpozději po skončení tohoto přechodného období by měla hodnota ukazatele u olova činit 5 μg/l. Jelikož přetrvávajícím problémem je stávající olověné potrubí v domech a budovách a členské státy nemají vždy potřebnou pravomoc nařídit jeho výměnu, mělo by se, pokud jde o povinnosti týkající se domovních rozvodných systémů, usilovat o dosažení hodnoty 5 μg/l. U všech nových materiálů, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, bez ohledu na to, jestli se mají používat v systémech zásobování vodou nebo v domovních rozvodných systémech, a které mají být povoleny v souladu s touto směrnicí, by se v kohoutku měla uplatňovat hodnota 5 μg/l.

S cílem zabývat se rostoucími obavami veřejnosti ohledně účinků nově se objevujících sloučenin, jako jsou endokrinní disruptory, léčivé přípravky a mikroplasty, na lidské zdraví při užití vody určené k lidské spotřebě a nově se objevujícími sloučeninami v zásobovacím řetězci by měl být v této směrnici zaveden mechanismus seznamu sledovaných ukazatelů. Tento mechanismus umožní reagovat na rostoucí obavy dynamicky a flexibilně. Rovněž umožní reagovat na nové poznatky o relevantnosti těchto nově se objevujících sloučenin pro lidské zdraví a na nové poznatky o nejvhodnějších přístupech a metodikách monitorování. Mechanismus vytváření seznamu sledovaných ukazatelů u vody určené k lidské spotřebě je součástí reakce na různé relevantní politiky Unie, jako je sdělení Komise ze dne 11. března 2019 nazvané „Strategický přístup Evropské unie k léčivým přípravkům v životním prostředí“, sdělení Komise ze dne 7. listopadu 2018 nazvané „Vytváření uceleného rámce Evropské unie pro endokrinní disruptory“ a závěry Rady ze dne 26. června 2019 nazvané „Směrem ke strategii pro udržitelnou politiku Unie v oblasti chemických látek“.

WHO rovněž doporučila, aby se zmírnily hodnoty tří ukazatelů a ze seznamu ukazatelů a jejich hodnot stanovených ve směrnici 98/83/ES bylo vyřazeno pět ukazatelů. Ne všechny z těchto změn jsou nicméně považovány za nutné, neboť díky přístupu založenému na posouzení rizik, který byl zaveden směrnicí Komise (EU) 2015/1787, mohou dodavatelé vody ukazatel, jenž se má monitorovat, za určitých podmínek ze seznamu ukazatelů vyřadit. Metody technologie úpravy pro dodržení uvedených hodnot ukazatelů již byly zavedeny.

Hodnoty ukazatelů stanovené v této směrnici se zakládají na dostupných vědeckých poznatcích a zásadě předběžné opatrnosti a jsou voleny v zájmu zajištění dlouhodobě bezpečné konzumace vody určené k lidské spotřebě, a tím i vysoké úrovně ochrany zdraví.

Je třeba dosáhnout rovnováhy, aby se předešlo mikrobiologickým i chemickým rizikům, a za tímto účelem by s ohledem na budoucí přezkum hodnot ukazatelů mělo být stanovení hodnot ukazatelů pro vodu určenou k lidské spotřebě založeno na aspektech týkajících se veřejného zdraví a na metodě posouzení rizik.

Indikátorové ukazatele nemají přímý vliv na veřejné zdraví. Jsou však důležitým prostředkem ke zjištění, jak fungují zařízení pro výrobu a distribuci vody určené k lidské spotřebě, a důležitým prostředkem pro hodnocení jakosti vody. Mohou pomoci odhalit nedostatky při úpravě vody a hrají důležitou úlohu z hlediska zvyšování a zachovávání důvěry spotřebitelů v jakost vody. Proto by členské státy měly zajistit, aby tyto ukazatele byly monitorovány.

Je-li to nezbytné pro ochranu lidského zdraví na jejich území, měly by mít členské státy na základě zásady předběžné opatrnosti povinnost stanovit hodnoty doplňujících ukazatelů neuvedených v příloze I.

Nezávadnou vodou určenou k lidské spotřebě se rozumí nejen nepřítomnost škodlivých mikroorganismů a látek, ale také přítomnost určitého množství přírodních minerálních látek a esenciálních prvků, přičemž se bere ohled na skutečnost, že dlouhodobá konzumace demineralizované vody nebo vody s velmi nízkým obsahem esenciálních prvků, jako například vápníku a hořčíku, může ohrožovat lidské zdraví. Určité množství těchto minerálních látek je nezbytně nutné také k zajištění toho, aby voda určená k lidské spotřebě nebyla agresivní ani korozivní, a ke zlepšení její chuti. Minimální koncentrace těchto minerálních látek ve změkčené nebo demineralizované vodě by mohly být zváženy podle místních podmínek.

Preventivní plánování bezpečnosti a prvky založené na posouzení rizik byly ve směrnici 98/83/ES zohledněny pouze v omezeném rozsahu. První prvky přístupu založeného na posouzení rizik zavedla v roce 2015 směrnice (EU) 2015/1787, která členským státům umožnila odchýlit se od jimi zavedených monitorovacích programů, pokud je prováděno důvěryhodné posuzování rizik, které se může opírat o Obecné zásady jakosti pitné vody vydané WHO. Tyto obecné zásady, stanovující přístup založený na plánu pro zajištění bezpečného zásobování vodou, a to i pro malé obce, spolu s normou EN 15975-2, která se týká zabezpečení dodávky pitné vody, jsou mezinárodně uznávanými zásadami, z nichž vycházejí výroba a distribuce vody určené k lidské spotřebě a monitorování a rozbor ukazatelů pro tuto vodu. Uvedené první prvky přístupu založeného na posouzení rizik by v této směrnici měly zůstat zachovány.

Aby se zajistilo, že se prvky přístupu založeného na posouzení rizik zavedené směrnicí (EU) 2015/1787 neomezí na monitorovací aspekty, aby se čas i zdroje zaměřily na relevantní rizika a na nákladově efektivní opatření a aby se rozbory ani úsilím neplýtvalo na nerelevantní otázky, je vhodné zavést komplexní přístup k bezpečnosti vody založený na posouzení rizik, který zahrnuje celý zásobovací řetězec, tedy od povodí přes odběr, úpravu, akumulaci a rozvod až po místo splnění požadavků. Uvedený přístup by měl vycházet ze získaných znalostí a opatření provedených v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES a měl by lépe zohledňovat dopad změny klimatu na zdroje vody. Tento přístup založený na posouzení rizika by měl sestávat ze tří složek: zaprvé, identifikace nebezpečí spojených s částmi povodí souvisejícími s místy odběru („posouzení a řízení rizik částí povodí souvisejících s místy odběru vody určené k lidské spotřebě“), v souladu s obecnými zásadami WHO a příručkou k plánu pro zajištění bezpečného zásobování vodou; zadruhé, možnost, aby dodavatel vody přizpůsobil monitorování hlavním rizikům a přijal opatření nezbytná k řízení rizik zjištěných v zásobovacím řetězci od odběru přes úpravu a akumulaci až po rozvod vody („posouzení a řízení rizik systému zásobování vodou“); a zatřetí, posouzení možných rizik vyplývajících z domovních rozvodných systémů, například pokud jde o bakterie rodu Legionella nebo olovo („posouzení rizik domovních rozvodných systémů“) se zvláštním zaměřením na prioritní prostory. Tato posouzení rizik by měla být pravidelně přezkoumávána, mimo jiné v reakci na hrozby způsobené extrémními povětrnostními událostmi souvisejícími s klimatem, známé změny lidské činnosti v oblasti odběru vody nebo v reakci na události ve spojitosti se zdroji. Přístup založený na posouzení rizik by měl zaručovat stálou výměnu informací mezi příslušnými orgány a dodavateli vody.

Za účelem snížení případné administrativní zátěže pro dodavatele vody, kteří průměrně denně dodávají 10 až 100 m3 vody nebo zásobují 50 až 500 osob, by členským státům mělo být umožněno osvobodit tyto dodavatele vody od provádění posouzení rizik systému zásobování vodou za předpokladu, že se provádí pravidelné monitorování v souladu s touto směrnicí. Uplatňování přístupu založeného na posouzení rizik by výjimečně mělo být přizpůsobeno specifickým omezením u námořních plavidel využívaných k odsolování vody a přepravě cestujících. Pokud se námořní plavidla plující pod vlajkou Unie pohybují v mezinárodních vodách, podléhají ve skutečnosti mezinárodnímu právnímu rámci. Mělo by se zajistit upřednostnění stávajících mezinárodních právních předpisů nebo mezinárodně uznávaných norem, například programu hygieny na plavidlech vypracovaného Úřadem Spojených států pro veřejné zdraví, které jsou podrobnější a přísnější a které se vztahují na lodě v mezinárodních vodách.

V rámci posouzení a řízení rizik částí povodí souvisejících s místy odběru by se měl uplatňovat komplexní přístup se zaměřením na snižování stupně úpravy nezbytné pro výrobu vody určené k lidské spotřebě, například zmírněním faktorů způsobujících znečištění vodních útvarů používaných pro odběr vody určené k lidské spotřebě nebo snížením rizika znečištění těchto útvarů. Za tímto účelem by členské státy měly charakterizovat části povodí související s místy odběru a identifikovat nebezpečí a nebezpečné události, které by mohly způsobit zhoršení jakosti vody, například možné zdroje znečištění spojené s těmito částmi povodí.

Pokud je to se zřetelem na identifikaci nebezpečí nezbytné, měly by členské státy monitorovat znečišťující látky, které určí jako relevantní, například dusičnany, pesticidy nebo léčivé přípravky určené podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, nebo z důvodu jejich přirozené přítomnosti v oblasti odběru vody, jako v případě arsenu, nebo kvůli informacím od dodavatelů vody, například ohledně náhlého zvýšení koncentrace určitého ukazatele v surové vodě. Pokud jsou zdrojem pro vodu určenou k lidské spotřebě povrchové vody, měly by členské státy při posuzování rizik věnovat zvláštní pozornost mikroplastům a endokrinním disruptorům, jako jsou nonylfenol a β-estradiol, a v případě potřeby od dodavatelů vody požadovat, aby rovněž monitorovali a v případě a v případě nutnosti upravovali tyto a další ukazatele zařazené na seznam sledovaných látek, pokud se má za to, že představují možné ohrožení lidského zdraví. Na základě posouzení rizik částí povodí souvisejících s místy odběru by měla být přijata řídicí opatření za účelem zabránění zjištěným rizikům nebo jejich kontroly s cílem zajistit jakost vody určené k lidské spotřebě. Pokud členský stát při určování nebezpečí nebo nebezpečných událostí zjistí, že některý ukazatel není v určitých částech povodí souvisejících s místy odběru přítomen, například proto, že se daná látka v podzemních ani povrchových vodních útvarech nikdy nevyskytuje, měl by následně informovat příslušné dodavatele vody a měl by mít možnost jim povolit snížit četnost monitorování daného ukazatele nebo vyřadit tento ukazatel ze seznamu monitorovaných ukazatelů, aniž se provede posouzení rizik systému zásobování vodou.

Směrnice 2000/60/ES požaduje, aby členské státy určily vodní útvary využívané k odběru vody určené k lidské spotřebě, uvedené útvary monitorovaly a přijaly nezbytná opatření s cílem zabránit zhoršování jejich kvality, čímž přispějí ke snížení stupně úpravy potřebného pro výrobu vody vhodné k lidské spotřebě. Aby se zabránilo zdvojování povinností, měly by členské státy při identifikaci nebezpečí a nebezpečných událostí využívat dostupné výsledky monitorování reprezentativní pro části povodí získané podle článků 7 a 8 směrnice 2000/60/ES nebo jiných příslušných právních předpisů Unie. V případech, kdy tyto údaje z monitorování nejsou k dispozici, by nicméně mohlo být zavedeno monitorování relevantních ukazatelů, látek nebo znečisťujících látek s cílem lépe charakterizovat části povodí a posoudit možná rizika. Při zavádění tohoto monitorování by měla být zohledněna situace a zdroje znečištění na místní úrovni.

Hodnoty ukazatelů stanovené v této směrnici pro účely posuzování jakosti vody určené k lidské spotřebě mají být dodrženy v místě, kde voda vytéká z kohoutků, z nichž se běžně odebírá voda určená k lidské spotřebě. Jakost vody určené k lidské spotřebě může být nicméně ovlivněna domovními rozvodnými systémy. WHO konstatuje, že ze všech vodních patogenů způsobují v Unii největší zdravotní zátěž bakterie rodu Legionella. Jsou přenášeny systémy dodávajícími teplou vodu a dostávají se do lidského organismu inhalací (například při sprchování). Zjevně tedy souvisí s domovními rozvodnými systémy. Jelikož jednostranné uložení povinnosti monitorovat tento patogen ve všech soukromých a veřejných prostorech by vedlo k neúměrně vysokým nákladům, je k řešení této problematiky vhodnější realizovat posouzení rizik domovních rozvodných systémů. Při tomto posouzení rizik by se navíc měla zvážit i možná rizika vyplývající z výrobků a materiálů, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě. Součástí posouzení rizik domovních rozvodných systémů by proto mělo být mimo jiné i zaměření na monitorování prioritních prostor podle určení členských států, jako jsou například nemocnice, zdravotnická zařízení, domovy pro seniory, zařízení péče o děti, školy, vzdělávací zařízení, budovy s ubytovací kapacitou, restaurace, bary, sportovní a nákupní střediska, volnočasová a rekreační zařízení, výstavní prostory, nápravná zařízení a kempy, a na posouzení rizik vyplývajících z domovních rozvodních systémů a s ním souvisejících výrobků a materiálů. Na základě tohoto posouzení rizik by členské státy měly přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění mimo jiné toho, aby byla v souladu s obecnými zásadami WHO zavedena vhodná kontrolní a řídící opatření, například v případě ohnisek nákaz, a aby migrace potenciálně škodlivých látek ze stavebních výrobků neohrožovala lidské zdraví.

Ustanoveními směrnice 98/83/ES o zajištění jakosti úpravy vody, zařízení a materiálů se nepodařilo dosáhnout jednotných hygienických požadavků na výrobky, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě. Proto se uplatňuje schvalování výrobků na vnitrostátní úrovni, přičemž požadavky se v jednotlivých státech liší. Z tohoto důvodu je pro výrobce obtížné a nákladné uvádět své výrobky na trh v celé Unii a nákladné je to i pro členské státy. Pro spotřebitele a dodavatele vody je navíc obtížné zjistit, zda výrobky splňují hygienické požadavky. Stanovení harmonizovaných minimálních požadavků na materiály, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, v této směrnici přispěje k dosažení jednotné úrovně ochrany zdraví v celé Unii, jakož i k lepšímu fungování vnitřního trhu. Kromě toho nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 stanoví všeobecný celounijní mechanismus dozoru nad trhem s výrobky s cílem zajistit, aby na trh Unie byly dodávány pouze vyhovující výrobky, které splňují požadavky na vysokou úroveň ochrany veřejných zájmů, jako je zdraví a bezpečnost obecně, zdraví a bezpečnost na pracovišti, ochrana spotřebitelů, ochrana životního prostředí a veřejná bezpečnost. V uvedeném nařízení se stanoví, že budou-li přijaty nové harmonizační právní předpisy Unie, bude se v nich muset stanovit, zda se nařízení (EU) 2019/1020 vztahuje i na ně. Aby bylo zajištěno, že mohou být přijata řádná opatření dozoru nad trhem, pokud jde o výrobky, na něž se nařízení (EU) 2019/1020 ještě nevztahuje, ale byly by dotčeny touto směrnicí, je vhodné stanovit, že se na tyto výrobky uvedené nařízení vztahuje.

Povaha materiálů, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, může mít dopad na jakost této vody prostřednictvím migrace potenciálně škodlivých látek, podporou růstu mikroorganismů nebo ovlivněním pachu, barvy nebo chuti této vody. Z hodnocení směrnice 98/83/ES vyplynulo, že ustanovení týkající se zajištění kvality úpravy vody, zařízení a materiálů poskytovala příliš vysokou míru právní flexibility, což vedlo k tomu, že se vnitrostátní systémy schvalování materiálů, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, v Unii navzájem liší. Proto je třeba zavést specifičtější minimální hygienické požadavky na materiály, které mají být používány při odběru, úpravě, akumulaci či rozvodu vody určené k lidské spotřebě v nových zařízeních nebo ve stávajících zařízeních v případě oprav či rekonstrukcí, s cílem zajistit, aby přímo ani nepřímo neohrožovaly lidské zdraví, neměly nepříznivý vliv na barvu, pach nebo chuť vody, nepodporovaly růst mikroorganismů ve vodě ani nevedly k uvolňování znečišťujících látek do vody v rozsahu větším, než je vzhledem k zamýšlenému účelu nezbytně nutné. Za tímto účelem by v této směrnici měly být určeny specifické minimální hygienické požadavky na materiály, a to tím, že se stanoví metodiky pro zkoušky a schvalování výchozích látek, směsí a složek, evropské seznamy povolených výchozích látek, směsí a složek, metody a postupy pro zařazování výchozích látek, směsí nebo složek na evropský seznam povolených látek nebo přezkum jejich zařazení a postupy a metody pro zkoušky a schvalování konečných materiálů použitých ve výrobku vyrobeném kombinací výchozích látek, směsí nebo složek uvedených na evropském seznamu povolených látek.

Aby se nebránilo inovacím, měla by Komise zajistit, aby tyto postupy byly přiměřené a nevytvářely nepřiměřenou zátěž pro hospodářské subjekty, zejména pro malé a střední podniky. Tyto postupy by měly být pokud možno v souladu se stávajícími právními předpisy Unie týkajícími se výrobků, aby se zabránilo dvojí zátěži, která by hospodářským subjektům ukládala povinnost provádět u téhož výrobku různá posuzování shody.

Evropské seznamy povolených látek jsou seznamy výchozích látek, směsí nebo složek v závislosti na typu materiálů, totiž organické, cementové, kovové, smaltované a keramické či jiné anorganické materiály, které jsou povoleny k použití při výrobě materiálů a v případě potřeby by měly obsahovat podmínky pro jejich použití a migrační limity. Pro zařazení výchozí látky, směsi nebo složky na evropské seznamy povolených látek by se mělo vyžadovat posouzení rizik výchozí látky, směsi nebo složky samotné, jakož i relevantních nečistot a předpokládaných reakčních či rozkladných produktů látky při zamýšleném použití. Posouzení rizik žadatelem nebo vnitrostátním orgánem by mělo zahrnovat zdravotní rizika vyplývající z potenciální migrace za nejhorších předvídatelných podmínek použití a z toxicity. V zájmu zajištění bezpečnosti konečného materiálu, jenž má být použit ve výrobku, který přichází do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, by měly být v evropských seznamech povolených látek na základě posouzení rizik v nezbytných případech uvedeny specifikace pro výchozí látku, směs nebo složku a omezení použití, množstevní omezení nebo migrační limity pro výchozí látku, směs nebo složku možné nečistoty a reakční produkty či složky.

Pro účely stanovení prvních evropských seznamů povolených látek by měly být Evropské agentuře pro chemické látky, zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, u každé z výchozích látek, směsí a složek zpřístupněny vnitrostátní seznamy povolených výchozích látek, směsí a složek nebo jiné vnitrostátní předpisy, metodiky, které vedly k vytvoření těchto vnitrostátních seznamů a předpisů, a související posouzení rizik. Evropská agentura pro chemické látky by měla na tomto základě vytvořené seznamy doporučit Komisi. Měla by látky, směsi a složky uvedené na prvních evropských seznamech povolených látek včas přezkoumat a zaujmout k nim stanovisko, tak aby Komise mohla seznamy do patnácti let od jejich přijetí přezkoumat. Pro účely aktualizace evropských seznamů povolených látek by měla tato agentura vydávat stanoviska k zařazení nebo vyřazení látek, směsí nebo složek.

S cílem usnadnit jednotné posuzování shody výrobků s požadavky této směrnice by Komise měla požádat Evropský výbor pro normalizaci (CEN), aby vypracoval normy pro jednotné testování a posuzování výrobků, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě. Při sestavování a aktualizaci evropských seznamů povolených látek by Komise měla zajistit, aby veškeré relevantní akty nebo mandáty pro normalizaci, které přijme podle jiných právních předpisů Unie, byly v souladu s touto směrnicí.

Dále by se nejpozději devět let po uplynutí lhůty pro provedení této směrnice ve vnitrostátním právu mělo přezkoumat fungování systému zavedeného touto směrnicí s cílem posoudit, zda je lidské zdraví chráněno v celé Unii a zda je řádně zajištěno fungování vnitřního trhu s výrobky, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě a při jejichž výrobě byly použity schválené materiály. Navíc by se mělo posoudit, zda není třeba nějaký další legislativní návrh týkající se této záležitosti, především s ohledem na výsledek hodnocení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 a (EU) č. 305/2011.

Výrobky, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, by měly být vyrobeny z materiálu nebo kombinace materiálů schválených v souladu s touto směrnicí. Tato směrnice se však zabývá pouze zdravotními a hygienickými aspekty materiálů a látek používaných u výrobků s ohledem na jejich dopad na jakost vody určené k lidské spotřebě a pravidly pro zkoušky shody a kontrolu kvality konečných výrobků. Neupravuje další požadavky, jako jsou pravidla pro vyjadřování vlastností stavebních výrobků nebo pravidla týkající se bezpečnosti konstrukcí, které mohou být upraveny harmonizačními právními předpisy Unie, jako je nařízení (EU) č. 305/2011 nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/426, nebo z nich mohou vyplývat. Souběžná existence aspektů souvisejících se zdravím a hygienou harmonizovaných podle této směrnice a bezpečnostních nebo jiných rizik, jimiž se zabývají harmonizační právní předpisy Unie, by nevytvářela žádný konflikt za předpokladu, že se rizika, na něž se tato směrnice a uvedené předpisy vztahují, nepřekrývají. Mezi nařízením (EU) č. 305/2011 a touto směrnicí je možný rozpor, jelikož zamezení „uvolňování nebezpečných látek do pitné vody nebo látek, které mají jinak negativní dopad na pitnou vodu,“ se v příloze I nařízení (EU) č. 305/2011 uvádí jako jeden ze základních požadavků na stavby. Toto překrývání se však neprojeví, jestliže nebude v souladu s nařízením (EU) č. 305/2011 vydán normalizační mandát pro zdravotní a hygienické aspekty výrobků, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě.

Na úrovni Unie je třeba zajistit účinné rozhodování, koordinaci a řešení technických, vědeckých a správních aspektů této směrnice v souvislosti s materiály, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě. Úkoly stanovené v této směrnici týkající se hodnocení látek a směsí použitých u materiálů, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, by měla plnit Evropská agentura pro chemické látky. Provádění některých úkolů svěřených této agentuře touto směrnicí by proto měl usnadnit Výbor pro posuzování rizik zřízený v jejím rámci podle čl. 76 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 1907/2006 tím, že bude zaujímat stanoviska.

K úpravě surové vody za účelem získání vody, která je vhodná k lidské spotřebě, se používají chemické látky na úpravu vody a filtrační média, které však mohou představovat rizika pro bezpečnost vody určené k lidské spotřebě. Při procesu úpravu a dezinfekce vody určené k lidské spotřebě by se proto mělo zajistit používání chemických látek na úpravu vody a filtračních médií, jež jsou účinné, bezpečné a řádně provozované, aby nedocházelo k nežádoucím účinkům na zdraví spotřebitelů. Je proto třeba posuzovat chemické látky na úpravu vody a filtrační média s ohledem na jejich vlastnosti, na hygienické požadavky a na čistotu a tyto látky by neměly být používány ve větším množství, než je nezbytné, aby se předešlo rizikům pro lidské zdraví. Chemické látky a filtrační média na úpravu vody by neměly podporovat růst mikroorganismů, pokud se nejedná o záměr, například na podporu mikrobiální denitrifikace.

Členské státy by měly zaručit zajištění kvality chemických látek na úpravu vody a filtračních médií, aniž by bylo dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012, a s použitím stávajících evropských norem, jsou-li k dispozici. Je nezbytné zajistit, aby všechny výrobky, jakož i nádoby obsahující chemická činidla a filtrační média, které přicházejí do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, byly v době svého uvádění na trh opatřeny snadno čitelným a nesmazatelným označením informujícím spotřebitele, dodavatele vody, montéry, orgány a regulační orgány, že výrobek je vhodný k použití, při němž dochází ke kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě. Členské státy mají navíc v souladu s nařízením (EU) č. 528/2012 možnost omezit nebo zakázat používání biocidních přípravků v dodávkách pitné vody veřejnosti, a to i v rámci jednotlivých dodávek.

S cílem minimalizovat možnou přítomnost olova ve vodě určené k lidské spotřebě lze v domovních rozvodných systémech nahradit součásti vyrobené z olova, zejména v případě oprav či rekonstrukcí stávajících zařízení. Tyto součásti by měly být nahrazeny materiály splňujícími minimální požadavky na materiály, které přicházejí do kontaktu s vodou, zavedené touto směrnicí. Aby se tento proces urychlil, měly by členské státy zvážit a v příslušných případech přijmout opatření směřující k nahrazení součástí vyrobených z olova v domovních rozvodných systémech, je-li to z ekonomického a technického hlediska proveditelné.

Každý členský stát by měl zajistit, aby byly zavedeny monitorovací programy ke kontrole, zda voda určená k lidské spotřebě splňuje požadavky této směrnice. Většinu monitorování, které má být prováděno pro účely této směrnice, budou provádět dodavatelé vody. Je třeba jim poskytnout určitou flexibilitu, pokud jde o ukazatele, které monitorují pro účely posouzení a řízení rizik systému zásobování vodou. Není-li některý ukazatel zjištěn, měli by být dodavatelé vody schopni snížit četnost monitorování nebo zcela upustit od monitorování uvedeného ukazatele. Posouzení a řízení rizik systému zásobování vodou by se mělo provést u většiny ukazatelů. Nicméně klíčové ukazatele by se s určenou minimální četností měly monitorovat vždy. Tato směrnice zejména upravuje četnost monitorování pro účely kontroly souladu a jen omezeně monitorování pro provozní účely. Pro zajištění řádného fungování procesu úpravy vody by mohlo být nezbytné dodatečné monitorování pro provozní účely. To by mělo být prováděno podle uvážení dodavatelů vody. V tomto ohledu by se dodavatelé vody mohli odkazovat na obecné zásady WHO a příručku k plánu pro zajištění bezpečného zásobování vodou.

Přístup založený na posouzení rizik by měli uplatňovat všichni dodavatelé vody, včetně malých, neboť hodnocení směrnice 98/83/ES ukázalo v jejím provádění těmito dodavateli nedostatky, jež někdy souvisely s náklady na provádění zbytečných monitorovacích operací. Při uplatňování přístupu založeného na posouzení rizik by se měly zohlednit bezpečnostní otázky.

V případě neplnění požadavků stanovených touto směrnicí by dotyčný členský stát měl bezprostředně vyšetřit příčinu jejich neplnění a zajistit co nejrychlejší provedení nápravných opatření k obnovení jakosti dodávané vody. V případech, kdy zásobování vodou určenou k lidské spotřebě představuje možné ohrožení lidského zdraví, by mělo být zásobování takovou vodou zakázáno nebo její používání omezeno. Kromě toho by členské státy měly v případě nedodržení minimálních požadavků na hodnoty týkající se mikrobiologických a chemických ukazatelů považovat takové selhání za možné ohrožení lidského zdraví, s výjimkou případů, kdy se toto nedodržení považuje za bezvýznamné. V případech, kdy budou pro obnovení jakosti vody určené k lidské spotřebě nezbytná nápravná opatření, měla by být v souladu s čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále je „Smlouva o fungování EU“) dána přednost krokům, které zajistí odvrácení problému u zdroje.

Členské státy by měly být oprávněny za jistých podmínek a v náležitě odůvodněných případech nadále povolovat odchylky od této směrnice a v tomto ohledu je nezbytné vytvořit řádný rámec pro takovéto odchylky za předpokladu, že tyto odchylky nepředstavují možné ohrožení lidského zdraví a že přitom zásobování vodou určenou k lidské spotřebě nelze v dané oblasti žádnými jinými přiměřenými způsoby zajistit. Tyto odchylky by měly být omezeny na specifické případy. Odchylky povolené členskými státy podle směrnice 98/83/ES a stále ještě použitelné ke dni uplynutí lhůty pro provedení této směrnice by měly nadále platit až do skončení platnosti dané odchylky a obnoveny podle této směrnice by měly být pouze v případech, kdy ještě nebyla povolena druhá odchylka.

Komise ve svém sdělení ze dne 19. března 2014 o evropské občanské iniciativě „Voda a hygiena jsou lidská práva! Voda je veřejné dobro, ne komodita!“ vyzvala členské státy, aby zajistily pro všechny občany přístup k minimálním dodávkám vody v souladu s doporučeními WHO. Rovněž se zavázala k tomu, že bude pokračovat „[v úsilí o] zlepšení přístupu všech obyvatel k nezávadné pitné vodě […] v rámci politik v oblasti životního prostředí“. To je v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 6 stanoveným OSN a souvisejícím cílem „dosáhnout všeobecného a spravedlivého přístupu k nezávadné a cenově dostupné pitné vodě pro všechny“. S cílem řešit aspekty přístupu k vodě související s jakostí a dostupností a v rámci odpovědi na iniciativu Right2Water a za účelem přispívání k provádění zásady č. 20 evropského pilíře sociálních práv, v níž se uvádí, že „každý má právo na přístup ke kvalitním základním službám, včetně vody“, by se měly členské státy zabývat otázkou přístupu k vodě na vnitrostátní úrovni, přičemž by měly mít určitý prostor pro uvážení, pokud jde o přesný typ opatření, která mají být zavedena. To by mělo být provedeno prostřednictvím opatření zaměřených na zlepšení přístupu k vodě určené k lidské spotřebě pro všechny, zejména prostřednictvím instalace venkovních či vnitřních zařízení ve veřejných prostorách, je-li to technicky proveditelné, a prostřednictvím opatření zaměřených na podporu používání kohoutkové vody, například podporou bezplatného poskytování vody určené k lidské spotřebě ve správních a jiných veřejných budovách nebo zdarma či za nízký servisní poplatek zákazníkům v restauracích, jídelnách a stravovacích službách.

Unie a její členské státy se zavázaly, že v rámci svých příslušných pravomocí budou plnit cíle udržitelného rozvoje stanovené OSN, přičemž současně uznávají primární odpovědnost členských států, pokud jde o sledování a hodnocení pokroku při plnění těchto cílů na vnitrostátní, regionální a celosvětové úrovni. Některé z cílů udržitelného rozvoje a právo na vodu nespadají do politiky Unie v oblasti životního prostředí ani do sociální politiky Unie, jež má omezenou a doplňkovou povahu. S ohledem na meze pravomocí Unie je však vhodné zajistit, aby pokračující odhodlání členských států prosazovat právo na vodu bylo v souladu s touto směrnicí a aby byla současně dodržována zásada subsidiarity. V této souvislosti členské státy v současné době vynakládají značné úsilí na zlepšení přístupu k vodě určené k lidské spotřebě. Kromě toho má Protokol o vodě a zdraví k Úmluvě o ochraně a využívání vodních toků přesahujících hranice státu a mezinárodních jezer z roku 1922, který vznikl ve spolupráci Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů a Regionálního úřadu WHO pro Evropu a jehož smluvními stranami je i řada členských států, za cíl chránit lidské zdraví lepším hospodařením s vodou a snížením výskytu onemocnění souvisejících s vodou. Členské státy by mohly využívat pokynů vypracovaných v rámci uvedeného protokolu k posouzení politických souvislostí a výchozího stavu v souvislosti s přístupem k vodě a k vymezení opatření nezbytných ke zlepšení rovného přístupu k vodě určené k lidské spotřebě pro všechny.

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 8. září 2015 o opatřeních navazujících na evropskou občanskou iniciativu týkající se práva na vodu („Right2Water“) požadoval, aby členské státy věnovaly zvláštní pozornost potřebám zranitelných skupin ve společnosti. Specifická situace menšin, jako jsou například Romové a kočovníci, ať už žijí usazeně, či nikoli, a zejména jejich chybějící přístup k vodě určené k lidské spotřebě, byla uznána i ve sdělení Komise ze dne 2. dubna 2014 nazvaném „Zpráva o uplatňování rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů“ a v doporučení Rady ze dne 9. prosince 2013 o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech. S ohledem na tento obecný kontext je vhodné, aby členské státy věnovaly zvláštní pozornost zranitelným a marginalizovaným skupinám přijetím nezbytných opatření s cílem zlepšit přístup těchto skupin k vodě určené k lidské spotřebě. Aniž je dotčeno právo členských států uvedené skupiny definovat, bylo by důležité, aby tyto skupiny zahrnovaly uprchlíky, kočovná společenství, osoby bez domova a menšinové kultury, jako jsou Romové a kočovníci, ať už žijí usazeně, či nikoli. Tato opatření pro zlepšení přístupu k vodě, jež jsou ponechána na uvážení členských států, by mohla například zahrnovat poskytování alternativních systémů zásobování, jako jsou samostatná zařízení pro úpravu vody, dodávky vody s použitím zásobníků, jako jsou kamiony a cisterny, a zajištění nezbytné infrastruktury táborů.

S cílem zvyšovat povědomí spotřebitelů o dopadech spotřeby vody by spotřebitelé měli snadno přístupným způsobem, například na fakturách nebo prostřednictvím inteligentní aplikace, dostávat informace o ročním spotřebovaném objemu, změnách ve spotřebě, srovnání se spotřebou průměrné domácnosti, pokud má dodavatel vody takovéto informace k dispozici, jakož i informace o ceně za litr vody určené k lidské spotřebě, což umožní srovnávání s cenou balené vody.

V 7. akčním programu pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“ se požaduje, aby veřejnost měla přístup k jasným informacím o životním prostředí na vnitrostátní úrovni. Ve směrnici 98/83/ES byl k informacím stanoven pouze pasivní přístup, což znamená, že členské státy měly pouze povinnost zajistit, aby informace byly dostupné. Tato ustanovení by proto měla být nahrazena, aby bylo zajištěno, že spotřebitelům se v uzpůsobené a uživatelsky přívětivé podobě zpřístupní online informace. Spotřebitelé by také měli mít možnost požádat na základě odůvodněné žádosti o přístup k těmto informacím jinými prostředky.

Aktuální informace, které mají být podle této směrnice poskytovány, by měly zahrnovat výsledky monitorovacích programů, informace o použitých způsobech úpravy a dezinfekce vody, informace o překročení hodnot ukazatelů relevantních pro lidské zdraví, relevantní informace o posouzení a řízení rizik systému zásobování vodou, poradenství ohledně toho, jak snížit spotřebu vody a vyvarovat se zdravotních rizik v důsledku stagnace vody, ale také další informace, které by mohly být veřejnosti užitečné, například informace o ukazatelích, jako jsou železo, tvrdost vody a další minerální látky, které často ovlivňují vnímání kohoutkové vody u spotřebitelů. Kromě toho by se spotřebitelům, kteří projeví zájem o otázky týkající se vody, měl na požádání poskytnout přístup k dostupným historickým údajům o výsledcích monitorování a překročení hodnot.

O dodavatelích vody, kteří denně dodávají nejméně 10 000 m3 nebo zásobují alespoň 50 000 osob, by na internetu měly být spotřebitelům k dispozici i další informace týkající se mimo jiné výkonnosti, míry úniků vody, vlastnické struktury a struktury sazeb.

Účelem lepší obeznámenosti spotřebitelů s relevantními informacemi a větší transparentnosti by mělo být zvýšení důvěry občanů ve vodu, která jim je dodávána, a také ve vodohospodářské služby, a mělo by to vést k většímu používání kohoutkové vody pro pitné účely, což by mohlo přispět ke snížení používání plastů a znečišťování plastovými odpady, ke snížení emisí skleníkových plynů a k pozitivnímu dopadu na zmírnění změny klimatu a na životní prostředí jako celek.

Díky dokonalejším technikám monitorování jsou čím dál zjevnější míry úniků vody. S cílem zlepšit účinnost vodohospodářské infrastruktury, včetně zamezení nadměrného využívání nedostatkových zásob vody určené k lidské spotřebě, by úrovně úniků vody měly být posuzovány všemi členskými státy a v případě, že překročí určitou mezní hodnotu, by měly být sníženy.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES má za cíl zaručit právo přístupu k informacím o životním prostředí v členských státech v souladu s Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí z roku 1998 (dále jen „Aarhuská úmluva“). Aarhuská úmluva zahrnuje široce pojaté závazky, které se týkají zpřístupnění informací o životním prostředí na vyžádání a aktivního šíření těchto informací. Širokou oblast působnosti má i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES, do níž patří sdílení prostorových informací včetně souborů dat k různým tématům z oblasti životního prostředí. Je zapotřebí, aby ustanovení této směrnice, která se týkají přístupu k informacím a ujednání o sdílení dat, uvedené směrnice doplňovala a nevytvářela samostatný právní režim. Z tohoto důvodu by směrnice 2003/4/ES a 2007/2/ES neměly být ustanoveními této směrnice o informacích pro veřejnost a o informacích o monitorování provádění dotčeny.

Ve směrnici 98/83/ES nebyly stanoveny žádné povinnosti týkající se podávání zpráv pro malé dodavatele vody. Jelikož je tento stav třeba napravit a uspokojit potřebu informací o provádění a dodržování, měla by tato směrnice zavést nový systém, ve kterém jsou členské státy povinny vytvářet, aktualizovat a zpřístupňovat Komisi a Evropské agentuře pro životní prostředí soubory dat, které obsahují pouze relevantní údaje, jako jsou případy překročení hodnot ukazatelů a události určitého významu. Mělo by tím být zajištěno, aby byla administrativní zátěž pro všechny subjekty omezena na co nejmenší míru. Aby se zajistila odpovídající infrastruktura pro přístup veřejnosti, podávání zpráv a sdílení údajů mezi orgány veřejné správy, měly by členské státy při specifikacích údajů vycházet ze směrnice 2007/2/ES a jejích prováděcích aktů.

Údaje oznamované členskými státy nejsou nezbytné jen pro účely kontroly souladu, ale mají též zásadní význam pro to, aby Komise mohla sledovat a posuzovat tuto směrnici s ohledem na cíle, které sleduje, za účelem získávání informací pro veškerá budoucí hodnocení této směrnice v souladu s bodem 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. V této souvislosti je třeba mít relevantní údaje, na jejichž základě bude možné lépe posoudit účelnost, účinnost a relevanci této směrnice a její přidanou hodnotu na úrovni Unie; proto je nezbytné zajistit, aby existovaly vhodné mechanismy pro podávání zpráv, jež mohou zároveň posloužit i jako ukazatele pro budoucí hodnocení této směrnice.

Podle bodu 22 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů by měla Komise provést hodnocení této směrnice do určité doby ode dne stanoveného pro její provedení ve vnitrostátním právu. Uvedené hodnocení by mělo vycházet ze zkušeností získaných a údajů shromážděných při provádění této směrnice, z případných dostupných doporučení WHO a rovněž z relevantních vědeckých, analytických a epidemiologických údajů.

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie. Zejména usiluje o podporu zásad týkajících se zdravotní péče, přístupu ke službám obecného hospodářského zájmu, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele.

Účinnost této směrnice a její cíl, jímž je ochrana lidského zdraví, v kontextu politiky Unie v oblasti životního prostředí vyžadují, aby se na ni mohly fyzické nebo právnické osoby nebo případně jejich náležitě zřízené organizace odvolávat v soudních řízeních a aby vnitrostátní soudy mohly tuto směrnici brát v úvahu jakožto prvek unijního práva, aby mimo jiné mohly v případě potřeby přezkoumat rozhodnutí vnitrostátního orgánu. Kromě toho podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že podle zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii přísluší zajištění soudní ochrany práv osob stanovených unijním právem soudům členských států. Ustanovení čl. 19 odst. 1 uvedené smlouvy členským státům navíc ukládá povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.

To platí zvláště pro směrnici, jejímž cílem je ochrana lidského zdraví před nepříznivými účinky jakéhokoli znečištění vody určené k lidské spotřebě. Navíc by v souladu s Aarhuskou úmluvou dotčené osoby z řad veřejnosti měly mít přístup k právní ochraně a přispívat tak k ochraně práva na život v prostředí příznivém pro zdraví a životní pohodu člověka. Rozhodnutím Rady (EU) 2018/881 byla Komise požádána, aby do 30. září 2019 provedla studii a případně s ohledem na ni předložila do 30. září 2020 návrh na změnu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 s cílem zohlednit nález Výboru pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy ve věci ACCC/C/2008/32. Komise předložila uvedenou studii v určené lhůtě a ve svém sdělení ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu uvedla, že zváží revizi Aarhuského nařízení, aby se zlepšil přístup občanů a nevládních organizací, majících pochyby ohledně zákonnosti rozhodnutí s účinky na životní prostředí, ke správnímu a soudnímu přezkumu na úrovni Unie. Je důležité, aby Komise rovněž přijala opatření ke zlepšení přístupu občanů a nevládních organizací ke spravedlnosti před vnitrostátními soudy ve všech členských státech.

V zájmu přizpůsobení této směrnice vědeckému a technickému pokroku by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení mezních hodnot pro úniky, o určení postupu posuzování shody výrobků, které přicházející do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, o stanovení postupu pro podávání žádostí Evropské agentuře pro chemické látky o zařazení výchozích látek, směsí nebo složek na evropské seznamy povolených výchozích látek, směsí nebo složek nebo o jejich vyřazení z těchto seznamů, o stanovení označení výrobků přicházejících do kontaktu s vodou, o přijetí metodiky měření mikroplastů, o změnu přílohy III a o změnu hodnoty ukazatele pro bisfenol A v příloze I části B. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů. Zejména pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. Navíc pravomoc podle přílohy I poznámky 10 k části C směrnice 98/83/ES, která se týká stanovení četnosti monitorování a monitorovacích metod pro radioaktivní látky, je již zastaralá vzhledem k přijetí směrnice Rady 2013/51/Euratom, a proto by měla být zrušena. Pravomoc podle přílohy III části A druhého odstavce směrnice 98/83/ES týkající se změn uvedené směrnice již není potřebná a měla by být zrušena.

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přijímání metodik pro zkoušky a schvalování výchozích látek, směsí a složek, které mají být zařazeny na evropské seznamy povolených výchozích látek, směsí nebo složek, a postupů a metod pro zkoušky a schvalování konečných materiálů vyrobených z těchto výchozích látek, směsí a složek. Měly by jí být svěřeny rovněž prováděcí pravomoci, pokud jde o přijetí formátu a podrobné úpravy pro předkládání informací o provádění této směrnice, které mají poskytovat členské státy a které má sestavovat Evropská agentura pro životní prostředí, jakož i o stanovení a aktualizaci seznamu sledovaných ukazatelů. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011.

Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES, měly by členské státy stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

Aby měli dodavatelé vody v okamžiku, kdy začnou provádět posouzení a řízení rizik systému zásobování vodou, k dispozici úplný soubor údajů, mělo by být pro nové ukazatele zavedeno tříleté přechodné období. To členským státům umožní během těchto prvních tří let po uplynutí lhůty pro provedení této směrnice identifikovat nebezpečí a nebezpečné události a poskytnout dodavatelům vody údaje o těchto nových ukazatelích, čímž se v případě, že z této první identifikace nebezpečí a nebezpečných událostí vyplyne, že určitý ukazatel není třeba monitorovat, předejde tomu, aby dodavatelé vody museli provádět monitorování, které není nutné. Během těchto počátečních tří let by však dodavatelé vody měli provádět posouzení rizik systému zásobování vodou nebo využívat stávajících posouzení rizik, která již byla provedena podle směrnice (EU) 2015/1787, u těch ukazatelů, které byly součástí přílohy I směrnice 98/83/ES, za předpokladu, že ke dni vstupu této směrnice v platnost budou údaje o těchto ukazatelích již k dispozici.

Ve směrnici 2013/51/Euratom je stanovena zvláštní úprava pro monitorování radioaktivních látek ve vodě určené k lidské spotřebě. Z tohoto důvodu by v této směrnici neměly být stanoveny hodnoty ukazatelů týkající se radioaktivity.

Jelikož cílů této směrnice, jimiž jsou ochrana lidského zdraví a zlepšení přístupu k vodě určené k lidské spotřebě, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinku opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice to, co je k dosažení těchto cílů nezbytné.

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by měla být omezena na ta ustanovení, která v porovnání s předchozími směrnicemi představují věcnou změnu. Povinnost provést nezměněná ustanovení vyplývá z předchozích směrnic.

Související články

Leave a Comment