Metodické přístupy k hodnocení vlivu oddělovačů na recipienty a návrhy řešení

vakinfocz

V České republice používané přístupy posuzování vlivu dešťových oddělovačů (OK) na recipienty nejsou dosud na uspokojivé legislativní, metodické a technické úrovni, aby mohly být jednoznačně využívány tvůrci Generelů odvodnění a vodoprávními úřady.

Nařízení vlády č. 61/2003 Sb. řešilo problematiku vypouštění odpadních vod pouze v bezdeštném období a ani jeho novela ve znění nařízení vlády č. 229/2007 Sb. se nezabývá dešťovými oddělovači. Současně platná evropská norma, která byla převzata i do české národní normy ČSN EN 752-1 až 6, dává pravomoci příslušnému úřadu stanovit místně specifické emisní limity pro jednotlivá místa vypouštění (tj. i dešťové oddělovače) za účelem splnění požadavku na jakost vody v toku. Tento přístup však nebývá vodoprávními úřady využíván. Zatím tedy stačí splnit poměrně jednoduchá emisní kritéria definovaná mezním deštěm nebo ředicím poměrem, i když v rámci zpracovávaných Generelů odvodnění se někdy uplatňují i pokrokovější postupy (např. imisní posouzení u významných dešťových odělovačů v GO HMP).

Ministerstvo zemědělství proto zadalo prostřednictvím České vědecko-technické vodohospodářské společnosti (ČVTVHS) vypracování kritické rešerše „Problematika interakce odlehčovacích komor jednotné kanalizační sítě s recipienty“ (Havlík a kol., 2007), která se zabývala legislativními předpisy a metodickými postupy v Polsku, Slovensku, USA, Velké Británii, Německu, Rakousku a Švýcarsku. Odborná skupina pro kanalizace a čištění odpadních vod ČVTVHS doporučila věnovat bližší pozornost německému, rakouskému a případně i švýcarskému přístupu a otestovat je na případových studiích, aby mohly sloužit jako případný podklad pro změnu české legislativy.

V tomto příspěvku budou vysvětleny principy přístupů k hodnocení vlivu dešťových oddělovačů v těchto třech zemích a stručně představeny výsledky jejich aplikace v první případové studii – Benešově. Na závěr budou diskutovány podmínky možné využitelnosti těchto metodik v České republice.

Zahraniční metodiky

Německo

V Německu neexistují jednotné emisní a imisní standardy pro zaústění dešťového odtoku platné pro celé Německo (na emisních standardech se pracuje). Ve většině spolkových zemí se při navrhování a posuzování oddělovačů používá emisní přístup. Odlehčovací komory jsou zpravidla dimenzovány podle technického návodu vydaného odbornou asociací Abwasertechnische Vereinigung (ATV) ATV-Arbeitsblatt 128 (1992) na intenzitu mezního deště při přepadu 7,5-15 l/s.ha a min. poměr ředění 1:7. V některých spolkových zemích je ATV-A128 závazná. Nejčastěji používanými emisními kritérii omezujícími látková množství z celého urbanizovaného povodí jsou specifické roční množství odlehčeného CHSKCr, četnost a doba trvání odlehčení.

V několika spolkových zemích se již přistupuje k aplikaci kombinovaného přístupu i pro městské odvodnění za deště. Široce je využíván metodický pokyn „Odvození imisně orientovaných nároků na zaústění dešťových odtoků z jednotné a dešťové kanalizace při zohlednění místních poměrů“ (BWK-Merkblatt 3, 2001), který vydal Bund der Ingenieure für Wassewirtschaft, Abfallwirtschaft und Kulturbau (BWK).

Metodický pokyn BWK-M3 je zaměřen zejména na orientační posouzení a bezpečnou identifikaci kritických případů akutního hydraulického a látkového zatížení vodního toku v závislosti na množství a charakteru dešťového odtoku z urbanizovaného území, vlastnostech stokové sítě, typu vodního toku a jeho předchozího zatížení. Neposuzují se jednotlivá zaústění, ale urbanizované povodí jako celek, případně celky, v závislosti na překrývání dosahu vlivů zaústění.

Imisním kritériem (Tab. 1) hydraulického zatížení je, že potenciálně přirozená jednoletá povodeň nesmí být v důsledku dešťového odtoku z urbanizovaného povodí zvýšena o více než 10 %. Je-li nutná retence dešťové vody, je nutno její objem a přípustnou četnost přepadů dimenzovat v závislosti na citlivosti vodního toku a místním potenciálu znovuosídlení narušených úseků akvatickými organizmy a konstruovat pro cílené zachycení nerozpuštěných látek. Pro vyloučení akutního látkového zatížení nesmí docházet k žádným kritickým koncentracím O2 (pod 5 mg/l) nebo NH3 (nad 0,1 N mg/l). Imisní kritéria pro nerozpuštěné látky nejsou stanovena, ale cílem je minimalizovat jejich vnos.

Metodika spojuje simulaci urbanizovaného povodí hydrologickým modelem pro historickou řadu dešťů nebo modelový déšť za účelem zjištění hydraulického zatížení a automatizované výpočty v Excelu pro řadu dešťových intenzit pro posouzení látkového zatížení.

Jsou uvedena též kritéria, kdy nelze volit jednoduchý postup posouzení (např. nenávratně narušené toky či dominance dlouhodobých látkových účinků) a je nutno přistoupit k detailnímu posouzení zahrnujícímu průzkum vodního toku, měření a simulace zkalibrovanými modely i podrobnější imisní kritéria (např. překročení kritického tečného napětí pro transport sedimentů na určité délce toku nebo přípustná četnost kritických dávek O2 a N-NH3, ale i jiné ukazatele) (BWK-M7, 2007).

Rakousko

V Rakousku jsou obecné emisní standardy pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových a kanalizace pro veřejnou potřebu předepsány nařízením ministerstva zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodního hospodářství AAEV (1996) a pro  městské ČOV dále specifikovány nařízením 1.AEV (1996). Tato nařízení však dávají pouze doporučení, že směsná voda má být ve stokové síti zadržována a odváděna k následnému biologickému čištění. Emise z odlehčovacích komor a dešťových výustí jsou z nich vyjmuty.

V přípravě je nařízení o omezení emisí z odlehčovacích komor v jednotné stokové síti (AEV Mischwasser, verze 2004). O něj se opírá novela směrnice Rakouské asociace vodního a odpadového hospodářství (ÖWAW) „Návrh dešťových odlehčení v jednotné kanalizaci“ ÖWAW-Regelblatt 19 (2007), která stanoví emisní standardy i imisní kritéria, která by měla být dodržena při zaústění odpadních vod z jednotné kanalizace za deště.

Emisní standardy jsou formulovány jako minimální podíly rozpuštěných (RL) a nerozpuštěných látek (NL) ve směsné vodě, které musí být v ročním průměru za deště odváděny na biologický stupeň čistírny odpadních vod (40-60% RL, 55-75% NL). Stanovené minimální účinnosti odvádění látek na ČOV zohledňují charakteristiku dešťů, hustotu obyvatel (nepřímo přes velikostní kategorii ČOV) a připojenou oddílnou splaškovou kanalizaci. Emisní standardy musí být splněny v celém urbanizované povodí, nikoliv pro jednotlivé odlehčovací objekty (tam musí být splněn minimální poměr ředění 1:8). Za současný stav techniky pro posouzení dodržení emisních standardů a návrh opatření je považována dlouhodobá simulace srážko-odtokových procesů v urbanizovaném povodí.

Imisní kritéria (Tab. 1) jsou obdobná jako v německé BWK-M3 a jsou zaměřena opět na hydraulicko-mechanické narušení toku v důsledku zvýšených průtoků ze systému městského odvodnění za deště a na akutní látkové působení amoniaku a deficitu kyslíku.

Tab. 1:Imisní kritéria používaná pro OK v Německu a Rakousku

Cílové veličiny imisí Imisní kritéria
Q násobek zvýšení jednoletého průtoku ve vodním toku (1,1-1,5)
N-NH3 kritická koncentrace (0,1 mg/l)
O2 kritická koncentrace (5 mg/l)

Maximální srážkový odtok s četností n = 1 z dešťových výustí a odlehčovacích komor nesmí překročit 10-50% jednoletého průtoku v toku nad zaústěním. Nižší hodnota 10 % platí pro písčito-jílové dno, malou variabilitu šířky a nízký potenciál znovuosídlení, vyšší hodnota 50 % pro štěrkové dno, velkou variabilitu a velký potenciál znovuosídlení. Mezilehlé hodnoty se stanoví na základě morfologického stavu toku. Pro posouzení je nutno vypočítat součet všech zaústění dešťového odtoku s četností 1x/rok.

Pro vyloučení akutní toxicity amoniaku nesmí být ani krátkodobě (1 hod) překročena koncentrace N-NH4+ 2,5 mg/l u lososových vod a 5 mg/l u kaprových vod. Tak nejsou při pH=8 a T=20°C překročeny koncentrace N-NH3 0,1 mg/l, resp. 0,2 mg/l. Koncentrace N-NH4+ v důsledku odlehčení se počítají pro různé odlehčené průtoky a průtoky v recipientu pomocí směšovací rovnice. Možný deficit kyslíku se zjišťuje průzkumem v terénu. Je doporučeno též sledovat imise nerozpuštěných látek, hygienické znečištění a estetické narušení, imisní kritéria nejsou číselně přímo specifikována.

Švýcarsko

Obecné cíle ochrany vod jsou slovně formulovány ve švýcarském zákonu na ochranu vod (GSchG, 1991) a slovně i číselnými hodnotami v nařízení na ochranu vod (GschV, 1998). Ochrana vodních toků je imisně orientována a jsou stanoveny všude stejné požadavky na jakost vody při každém průtoku.

Skutečnost, že za deště nemohou být dodržena imisní kritéria definovaná pro bezdeštnou situaci, zohledňuje směrnice švýcarského svazu odborníků na odpadní vodu (VSA) „Zaústění odpadní vody z kanalizace za deště“ (STORM) (VSA, 2007). Imisní kritéria navržená ve směrnici jsou místně specifická, tzn. přihlížejí i k parametrům vodního toku a event. v něm probíhajícím procesům, a jsou doporučeními, která mohou být příslušným vodoprávním úřadem potvrzena, zpřísněna či uvolněna. Imisní kritéria musí být stále kontrolována přezkušováním účinnosti přijatých opatření a podle potřeby upravována.

Směrnice STORM udává též emisní standardy pro jednotlivé OK (tzv. minimální nároky), jejichž hodnoty se liší podle typu recipientu. Směrodatným kritériem je specifické množství přepadlé vody, orientačními kritérii roční doba trvání přepadů a počet přepadů.

Imisní kritéria (Tab. 2) jsou orientována především na hydraulicko mechanické narušení toku v důsledku zvýšených průtoků ze systému městského odvodnění za deště (četnost eroze dna) a na akutní látkové působení (četnost překročení kritických dávek amoniaku, kyslíku a zákalu). Směrnice klade důraz na souvislost přípustného hydraulického zatížení a morfologického stavu toku, jímž je podmíněn potenciál znovuosídlení narušených úseků. Nerozpuštěné látky jsou dále z důvodů chronického působení (kolmatace dna, akumulace toxických obtížně rozložitelných látek a úbytku kyslíku ve dně) ohraničeny max. rychlostmi akumulace těchto látek na dně a max. procentem roční doby, kdy limity mohou být překročeny. Sleduje se též teplota pod výústí a u vod pro koupání hygienické zatížení patogenními organizmy.

Tab.2:Imisní kritéria používaná pro OK ve Švýcarsku

Cílové veličiny imisí Imisní kritéria
Kritické tečné napětí pro erozi dna Četnost překročení (1 až 10x/rok)
N-NH3 Četnost překročení kritické dávky (1x/5let)
O2 Četnost překročení kritické dávky
Nerozpuštěné látky – zákal Četnost překročení kritické dávky
Nerozpuštěné látky – akumulace Akumulované množství /rok, max. doba překročení
Teplota Maximum a maximální změna
Hygienické zatížení Koncentrace E. coli a salmonel
Estetické narušení nespecifikováno

Z charakteru imisních kritérií plyne nutnost dlouhodobé simulace srážkoodtokového chování systému městského odvodnění včetně recipientu. Jako pomůcka pro implementaci směrnice byl vyvinut program REBEKAII. Program umožňuje zohlednění nejistot vstupních dat a parametrů. Výstupem je pak pravděpodobnost splnění či překročení jednotlivých imisních kritérií. Tento postup je směrnicí velmi doporučován.

Případová studie Benešov

Benešov je odvodňován jednotnou kanalizační soustavou s 3 hlavními sběrači (A, B, C). V současnosti je na kanalizaci napojeno 14 245 obyvatel, odvodňovaná plocha činí 394 ha, z toho redukovaná plocha 125 ha. Mechanicko-biologická čistírna odpadních vod (ČOV) má kapacitu 7370 m3/d. Dešťové vody jsou odlehčovány 7 dešťovými oddělovači (OK) do Benešovského potoka. OK2 a OK6 mají společnou výust s odtokem z ČOV (V2), takže do Benešovského potoka je zavedeno celkem 6 výustí (Obr. 1). Benešovský potok je vodohospodářsky významným tokem s pstruhovou vodou a podložím křemitého typu.

Posuzován byl jak současný stav, tak varianta po připojení splaškových vod výhledových lokalit (zkapacitnění sběračů A a C, zvýšení hran u všech oddělovačů kromě OK4 a dešťová nádrž 1800 m3 na ČOV). Výpočetní posouzení oddělovačů bylo doplněno biologicko-ekologickým zhodnocením Benešovského potoka pro porovnání, zda byly skutečně identifikovány problémové lokality.

Pro provedení posouzení byly použity softwarové prostředky vyvinuté tvůrci metodik pro jejich podporu (automatizované výpočty v Excelu pro německou metodiku a program RebekaII pro švýcarskou i rakouskou metodiku). Vstupní data byla získána z Generelu odvodnění (pro německou a rakouskou metodiku doplněného o kontinuální simulaci 10-leté dešťové řady pro stanovení zaústění dešťového odtoku s četností 1x/rok), od provozovatele ČOV a z pochůzky a měření v toku (pH, KNK4,5, O2, zrnitost dna, parametry koryta). Pro diferenciaci přípustného hydraulického zatížení byl posouzen morfologický stav koryta.

V současném stavu by podle GO, který předepisuje min. poměr ředění 1:5, nevyhověla pouze OK7 (1:4,8). Posouzení hydraulického zatížení, kdy podle německé a rakouské metodiky nesmí být jednoletý průtok Q1 v toku s  písčitým dnem zvýšen v důsledku odlehčení více než 1,1x, ukazuje, že Benešovský potok je značně narušen již pod nejvýše ležící OK5 (zvýšení 1,64x). Narušení se vzhledem k malým vzdálenostem mezi oddělovači sčítají dále po toku, přičemž nejvýznamnější změna je po přítoku vod z OK2 a OK6 (zvýšení 3,78x). Pod celým Benešovem je Q1 v toku překročena 3,82x. Obdobně bylo simulací RebekouII identifikováno překročení přípustného ročního počtu událostí eroze dna pod OK5 (54x oproti povolenému 1x) a OK4 (23x vs. 5x). Pod dalšími OK dochází ke značné změny zrnitosti dna koryta, které je opevněno tvárnicemi, takže kritérium eroze dna překročeno nebylo.

Deficit O2 nebyl početně stanoven ani zjištěn v terénu. Toxické koncentrace NH3 se vyskytují jen podle švýcarské metodiky, a to jen pod OK7 (s četností asi 3x ročně). Důvodem je křemité podloží Benešovského potoka, a tudíž poměrně nízké pH vody (max 7,6) vedoucí k malé disociaci NH4+ na NH3. Výpočty REBEKAII indikují pod OK7 i možné problémy se zvýšenou četností zákalu.

Švýcarská metodika ukazuje také na značnou sedimentaci nerozpuštěných látek v dolních úsecích toku (pod výustmi OK7 a OK1), což odpovídá zjištěním v terénu i stížnostem rybářů.

Biologické posouzení Benešovského potoka indikuje postupné zhoršování stavu společenstva makrozoobentosu pod jednotlivými OK s nejvýraznějším poklesem pod společnou výustí OK6, OK2 a ČOV. Biologický stav je však špatný již v referenčním profilu nad Benešovem a na jeho zhoršení se podílí i regulace koryta mezi OK3 a výustí OK6, OK2 a ČOV.

Navrhovaná výhledová varianta přinese významný pokles emisí ze stokového systému Benešova, a tím chronického látkového zatížení toku. Roční emise odlehčené vody ze stokového systému se sníží z 1245 na 883 m3/hared (stále však značně převýší švýcarské kritérium) a CHSK z 244 na 170 kg/hared. Podíl dešťových vod a RL odváděných na ČOV stoupne ze 53% na 66%. Díky dešťové nádrži se podíl NL odváděných na ČOV zvýší z 53% na 69%, čímž bude těsně splněno rakouské kritérium (Tab. 3). Sníží se také zákal a akumulace NL pod OK7.

Tab. 3 Výsledky splnění emisních kritérii v Benešově (v závorce emisní kritéria a silně vyznačeno překročení)

Přepadlý objem vody Švýcarsko m3/hared Přepadlé množství CHSK Německo kg/hared % odvádění RL Rakousko % odvádění NL Rakousko
Stávající stav 1245 (450) 244 (250) 53 (52) 53 (67)
Výhled – varianta C 883 (450) 170 (250) 66 (53,5) 69 (68,5)

Hydraulické narušení toku se v jeho horní části (po výust OK3) téměř nezmění, v dolní částii k jeho snížení přispěje vybudování DN, avšak německé a rakouské kritérium bude stále významně překročeno.

Akutní látkové zatížení Benešovského potoka se vzhledem ke koncentrovanější odpadní vodě v horním úseku (po výust OK3) mírně zhorší. Podle německé a rakouské metodiky imisní limity překročeny nebudou, avšak simulace REBEKAII naznačují možné problémy pod OK3 a OK7.

Případová studie demonstrovala, že ředicí poměr je nedostatečným kritériem pro ochranu recipientu před vlivy dešťových oddělovačů, a ukázala nezbytnost posouzení imisí, v tomto případě hydraulického narušení. Upozornila také na odlišnou míru splnění rozdílných zahraničních emisních standardů. Detailnější informace možno nalézt v Kabelková a kol. (2008).

Diskuse a závěry

Představené metodické přístupy posuzování vlivu dešťových oddělovačů ukazují, že v řadě spolkových zemích v Německu, v Rakousku a ve Švýcarsku se již přistupuje k aplikaci kombinovaného přístupu i za deště, přičemž současným stavem techniky jsou dlouhodobé simulace srážkoodtokového procesu a jeho znečištění v urbanizovaném povodí pomocí dešťových řad.

Dříve velmi často používaný návrh a posouzení OK podle poměru ředění nebo mezního deště se doplňuje či nahrazuje posouzením emisí z celého urbanizovaného povodí. Hlavními emisními kritérii jsou pak specifický objem odlehčené vody nebo specifické množství vneseného znečištění (CHSK), doplňujícími kritérii počet přepadů a jejich doba trvání za rok. Velmi podnětné je emisní kritérium používané v Rakousku, kde je předpsána minimální účinnost odvádění znečištění za deště na ČOV.

Imisní ochrana se soustřeďuje na akutní látkové a hydraulicko mechanické narušení toku v důsledku zvýšených průtoků ze systému městského odvodnění za deště. Klíčovými parametry látkových imisí ve většině metodik jsou koncentrace amoniaku a kyslíku, při detailnějším posuzování je zohledněna i doba působení a opakování. Výsledné koncentrace v toku závisejí nejen na emisích z OK, ale i na podmínkách a procesech v toku (pH, teplota, deficit O2, rychlost reaerace atd.). Kritériem pro hydraulické zatížení je v Německu a Rakousku maximální násobek zvýšení jednoletého průtoku v toku v důsledku odlehčení, ve Švýcarsku maximální roční počet událostí vedoucích k erozi dna. Pro diferenciaci přípustného hydraulického zatížení je nutno posoudit ekomorfologický stav toku a potenciál znovuosídlení narušených úseků akvatickými organizmy. Přírozené toky jsou hydraulicky více zatížitelné. Imisní standardy a z nich odvozené emisní limity jak látkového, tak hydraulického zatížení jsou proto místně specifické.

Přenositelnost metodik a kritérií na podmínky ČR souvisí jednak s dostupností potřebných dat a podkladů (např. hydrometeorologické údaje – deště a průtoky ve vodních tocích – jsou v  jednotlivých zemích rozdílným způsobem zpracované, v ČR chybí data o znečištění dešťového odtoku), jednak s ochotou odborné veřejnosti přijmout nové přístupy. Často se objevují neopodstatněné obavy z posouzení látkového zatížení a imisí ve vodním toku – tzv.„chemie“, do určité míry však chybí i vhodný software, který by přímo umožňoval výpočet imisí. Je nutno si také uvědomit, že může být převzat postup posuzování, ale nastavení limitních hodnot může být jiné (např. německé kritérium hydraulické zatížitelnosti vodních toků je pravděpodobně příliš přísné a nediferencované v závislosti na zrnitosti dnového podkladu a morfologickém stavu toku nebo může být zvolena jiná přípustná četnost překročení toxických dávek amoniaku ve švýcarské metodice). Číselné hodnoty kritérií se doporučuje po zkušenostech ze Švýcarska zakotvit v předpisu nižší hierarchické legislativní úrovně, např. vyhlášce, nikoliv v obtížně novelizovatelném nařízení, aby byla umožněna rychlejší reakce na změny v současném stavu poznání (Krejčí, 2008). Na koncepční předpis by pak měla navazovat technická směrnice, jak předepsaných emisních limitů dosáhnout.

Zůstává však i řada otevřených otázek, které ještě musí být zodpovězeny: např. jak přistoupit k regulovaným tokům, kterých je v urbanizovaných územích v ČR většina? V tocích, jejichž morfologický stav je narušen napřímením a zpevněním dna a břehů se vyskytuje jen poměrně robustní akvatické společensto, které je přepady z OK ovlivněno málo. Do jaké míry tedy i na tyto toky aplikovat imisní kritéria za deště? Jaká je hranice morfologického narušení, kde to již nemá význam? Ale jak tomu bude v budoucnosti, kdy dle Směrnice 2000/60/EU by všechny vodní útvary měly dosáhnout dobrého stavu, který je podmíněn nejen kvalitou vody, ale i ekomorfologickým stavem? Po revitalizaci koryt nabydou narušení přepady z OK na významu. Ale do jaké míry je masová revitalizace toků v urbanizovaných oblastech reálná (např. v souvislostech s protipovodňovou ochranou)?

Přenositelnost metodik kombinovaného přístupu z Německa a z Rakouska, případně i ze Švýcarska bude dále ověřována na několika případových studiích v České republice. Zpracovatelům Generelů odvodnění byly proto rozeslány dotazníky, na jejichž základě je prováděn výběr vhodných povodí.

Poděkování

Rešerše vznikla za finanční podpory Ministerstva zemědělství. Poděkování za pomoc patří též odborné skupině pro kanalizace a čištění odpadních vod ČVTVHS.

Literatura

  1. Emissionsverordnung für kommunales Abwasser (1. AEV), BGBl. Nr. 210/1996. Bundesministerium für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft.
  2. Allgemeine Abwasseremissionsverordnung (AAEV), BGBl. Nr. 186/1996. Bundesministerium für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft.
  3. BWK-Merkblatt 3 (2001): Ableitung von immissionsorientierten Anforderungen an Misch-und Niederschlagswassereinleitungen unter Berücksichtigung örtlicher Verhältnisse. 2. Auflage.
  4. BWK (2007). Leitfaden zur detaillierten Nachweisführung immissionsorientierter Anforderungen an Misch- und Niederschlagswassereinleitungen gemäss BWK-Merkblatt 3.
  5. ČSN EN 752-1 až 6 Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek, Český normalizační institut.
  6. Gewässerschutzgesetz (GSchG, 1991): Bundesgesetz über den Schutz der Gewässer vom 24. Januar 1991, Bern.
  7. Gewässserschutzverordnung (GschV, 1998): Gewässerschutzverordnung vom 28. Oktober 1998, Bern.
  8. Havlík, V., Kabelková, I. a Haloun, R. (2007): Rešerše problematiky interakce odlehčovacích komor s recipienty, Závěrečná zpráva, MZe – ČVTVHS.
  9. Kabelková I., Cyhelská E., Šťastná G. a Doucha J. (2008): Zahraniční přístupy k hodnocení vlivu dešťových oddělovačů na recipienty: Případová studie Benešov. Konference Městské vody, Velké Bílovice.
  10. Krejčí, V. (2008): Plánování a koordinace nakládání s městskými odpadními vodami za deště, Konference Nakládání s vodami v urbanizovaných povodích, Golf Resort Konopiště
  11. Nařízení vlády č. 229/2007 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových a odpadních vod, náležitostech k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
  12. ÖWAW-Regelblatt 19 (2007): Richtlinien für die Bemessung von Regenentlastungen in Mischwasserkanälen. Entwurf.
  13. Rámcová směrnice pro vodní politiku 2000/60/EU.
  14. Verordnung über die Begrenzung von Emissionen aus Mischwasserentlastungen in Mischkanalisationen (AEV Mischwasser) (2004), Bundesministerium für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft.
  15. VSA (2007): Abwassereinleitungen aus Kanalisationen bei Regenwetter: Richtlinie „STORM“ für die konzeptuelle Planung von Massnahmen. VSA, Zürich.

Dr. Ing. Ivana Kabelková
Fakulta stavební ČVUT, Katedra zdravotního a ekologického inženýrství, Praha
kabelkova@fsv.cvut.cz

Související články