Novela nařízení vlády č.61/2003 Sb.

V roce 2005 byl úřadem vlády proveden ekoaudit enviromentální legislativy. Na jeho základě bylo 2.11.2005 vydáno usnesení vlády ČR č.1401, ve kterém byl schválen materiál “Identifikace problémových oblastí vybraných právních předpisů k ochraně životního prostředí ve vztahu k výrobní a podnikatelské sféře, včetně návrhů opatření”. Ministrovi životního prostředí bylo uloženo, aby ve spolupráci s některými dalšími členy vlády zajistil realizaci opatření uvedených ve zmíněném materiálu. Na základě kompetencí pro jednotlivá opatření byly zaúkolovány příslušné resorty. Na poradě vedení Ministerstva životního prostředí (MŽP) bylo rozhodnuto, že novelizací nařízení vlády č. 61/2003 Sb. (NV) bude pověřen odbor ochrany vod MŽP.

Ing. Veronika Jáglová
RNDr. Jan Hodovský
Ministerstvo životního prostředí ČR
Praha

Novelizace byla záměrem MŽP již před přijetím uvedeného usnesení vlády, proto je předmětem připravované novely okruh otázek širší než pouze ten vyplývající z ekoauditu.

Pro novelu NV byla sestavena pracovní skupina, ve které jsou zástupci MŽP, Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), Ministerstva zemědělství (MZe), Ministerstva zdravotnictví (MZ), Státních podniků povodí, Asociace čistírenských expertů (AČE ČR), Sdružení oborů vodovodů a kanalizací (SOVAK ČR), Svazu průmyslu a dopravy (SPD), Sdružení měst a obcí (SMO), Výzkumného ústavu vodohospodářského (VÚV T.G.M.), České inspekce životního prostředí (ČIŽP), Asociace krajů (AK ČR) a také Úřadu vlády (ÚV). Konečný počet členů pracovní skupiny dosáhl téměř padesáti.

Tato velmi široká pracovní skupina byla rozdělena na: koordinační skupinu, ve které jsou zástupci dotčených resortů a subjektů určených ve vládním usnesení a 4 expertní skupiny:
A.         Předběžná úprava vzorku a analytické metody
B.         Městské odpadní vody
C.         Průmyslové odpadní vody
D.         Kombinovaný přístup včetně imisních požadavků

Základní směrnicí pro vodní politiku je Rámcová směrnice 2000/60/ES. Z článku 10 této směrnice vyplývá zavedení kombinovaného přístupu pro stanovení emisních limitů v členských státech. V novele NV je navržen posun termínu pro výpočet emisních limitů kombinovaným způsobem z 1.1.2008 na 1.1.2010 tak, aby zde byla zajištěna návaznost na plány povodí, které mají být zpracovány v roce 2009. Vodoprávní úřady by tak měly mít dostatečné množství potřebných dat z monitoringu, který začne v nové podobě fungovat od roku 2007. V návaznosti na posun termínu pro kombinovaný přístup je také v novele NV návrh na posunutí termínu pro dosažení dobrého stavu vod z konce roku 2012 do roku 2015, čímž bude využita lhůta 15 let od data nabytí účinnosti Rámcové směrnice, kterou uvádí článek 4 této směrnice pro dosažení dobrého stavu vod. Posunutím termínů bude vytvořen větší časový prostor pro realizaci všech opatření k dosažení dobrého stavu vod a samozřejmě i pro získání finančních prostředků na tato opatření.

V návaznosti na posunutí termínu pro zavedení kombinovaného přístupu bude třeba ošetřit dvouletý rozdíl mezi ukončením vodoprávních rozhodnutí vydaných před koncem roku 2001 (1.1.2008) a mezi zavedením kombinovaného způsobu (1.1.2010). MŽP a MZe v tomto případě zřejmě využije možnost, kterou jim dává Vodní zákon. V §12 odstavci 2 se uvádí, že “Technická kritéria a způsob zpracování odborných podkladů pro rozhodování vodoprávního úřadu stanoví Ministerstvo životního prostředí v dohodě s Ministerstvem zemědělství vyhláškou.” Ideálním řešením by bylo, aby všechna vodoprávní rozhodnutí platila pouze do roku 2010 a pak byla vydána nová už podle kombinovaného přístupu. Je otázkou, jak to bude proveditelné v praxi.

Jednou ze základních evropských směrnic pro vypouštění odpadních vod je směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod. Problémem této směrnice je, že je 15 let stará a technologie čištění odpadních vod zaznamenala za tuto dobu značný vývoj.

ČR se vůči Evropským Společenstvím (dále ES) zavázala, že do 31. 12. 2010 musí na celém území zajistit, aby:

všechny aglomerace s populačním ekvivalentem vyšším něž 2000 EO byly vybaveny stokovými soustavami městských odpadních vod,
městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami v aglomeracích s populačním ekvivalentem vyšším něž 2 000 EO byly před vypouštěním podrobeny sekundárnímu čištění (definováno ve směrnici 91/271/EHS) nebo jinému ekvivalentnímu čištění,
městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami v aglomeracích s populačním ekvivalentem vyšším něž 10 000 EO byly před vypouštěním čištěny podle přísnějších požadavků (celé území ČR je vyhlášeno citlivou oblastí),
městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami v aglomeracích s populačním ekvivalentem menším něž 2 000 EO budou před vypouštěním podrobeny přiměřenému čištění (definováno ve směrnici 91/271/EHS).

Z těchto závazků jasně vyplývá, že je nutné zabývat se všemi kategoriemi čistíren a že stanovení emisních standardů i pro kategorie ČOV pod 10 000 EO není nad rámec.

Emisní limity pro jednotlivé kategorie ČOV

Na úvod je třeba říci, že všechny emisní limity pro městské odpadní vody uvedené v návrhu novely NV byly odborně posouzeny AČE ČR.

Kategorie ČOV pod 500 EO

Oproti stávajícímu NV budou v návrhu novely NV stanoveny emisní limity i pro kategorii ČOV pod 500 EO. Je to reakce na připomínky ze stran vodoprávních úřadů i provozovatelů. Mělo by se tím zabránit automatickému přejímání emisních limitů pro kategorii 500 – 2 000 EO, které jsou pro tuto kategorii přísné.

Kategorie ČOV 500 – 2000 EO

Stávající NV vyžaduje v této velikostní kategorii pouze odstraňování uhlíkatého znečištění. V návrhu novely NV jsou doplněny přípustné hodnoty pro amoniakální dusík a to zejména proto, aby tento ukazatel byl sledován, přičemž navržený standard (průměr 20 mg/l) by měl být u dobře fungující ČOV bez problémů dosažen. Překročení navrhované koncentrace při technologii používané v této kategorii ČOV znamená v podstatě havarijní stav ČOV.

Kategorie ČOV 2 001 – 10 000 EO

V této kategorii ČOV je ve stávajícím NV vyžadováno kromě uhlíkatého znečištění i odstraňování amoniakálního dusíku. V návrhu novely NV by měl být uveden emisní standard i pro ukazatel celkový fosfor (P_celk), vhledem k tomu, že fosfor je velmi problematickým prvkem v celé ČR.

ČR se dle zpráv zpracovaných Evropskou komisí řadí mezi státy EU, kde byl nejčastěji vydán zákaz koupání pro nevyhovující jakost vody z důvodu nadměrného výskytu sinic.

Z prací RNDr.Durase ze státního podniku Povodí Vltavy, který se zabývá bilancí živin v tocích, jasně vyplývá, že vzhledem k eutrofizaci je důležité, aby byl odstraňován výhradně fosfor. Dusičnany jsou ve vodách důležitým článkem oxidoredukční rovnováhy tam, kde dochází k vyčerpání kyslíku. Přítomnost dusičnanů výrazně zvyšuje retenční kapacitu rybníků vůči fosforu. Živinové poměry ve většině povodí jsou v nerovnováze, fosfor je v relativním nadbytku (aktuálním či historickém) vůči dusíku. Nedostatek dusíku může eliminovat pozitivní vliv snižování koncentrací fosforu.

Procentuální podíl bodových zdrojů z celkového vnosu fosforu do povrchových vod je více než 73%, z toho komunální zdroje tvoří 64%. Vnos fosforu z kategorie ČOV 2 000 až 10 000 EO je druhým největším ze všech kategorií ČOV (cca 350 t/rok). Celkový hmotový tok P_celk hraničními profily se v roce 2004 pohyboval těsně nad 2000 t/r. Přínos odstraněného P_celk z této velikostní kategorie ČOV by byl 80 – 120 t/r při snížení na navržený emisní standard 3 mg/l. I když by se tento přínos mohl zdát zanedbatelným, zlepšení stavu vod není v tomto případě možné vztahovat k bilančním hodnotám za celou ČR, ale je nutné brát v úvahu významná zlepšení na jednotlivých (zejména drobných) vodních tocích a v jednotlivých vodních útvarech, kde tyto limity mohou významně dopomoci k dosažení dobrého stavu vod.

Náklady na vybavení této kategorie ČOV chemickým srážením fosforu byly spočteny na max. 0,75 mil.Kč na jednu lokalitu (jedná se zhruba o 100 ČOV v celé ČR, které v současnosti nesplňují navržený standard 3 mg/l). Tyto náklady jsou zanedbatelné v poměru k nákladům na odstraňování dusíku.

Kategorie ČOV 10 001 – 100 000 EO

Hodnota ”m” u N_celk v kategorii 10 001 až 100 000 EO – 20 mg/l – byla navýšena na 30 mg/l (navýšení průměru o 100% stejně jako je to u ukazatelů organického znečištění podle směrnice 91/271/EHS) a posouzena AČE ČR. Ta dospěla k závěru, že bezpečným limitem je již koncentrace 28 mg/l ovšem z “optických” důvodů bude vhodnější v konečné verzi tabulky emisních standardů použít hodnotu 30 mg/l.

U N_celk v kategoriích ČOV nad 10 000 byla hodnota minimální účinnosti čištění snížena ze 75% na 70% podle směrnice 91/271/EHS, která uvádí rozpětí 70 – 80%.

Další velkou změnou je zavedení možnosti kontroly emisních limitů pro N_celk pomocí denních průměrů. V tomto případě denní průměr nesmí přesáhnout 20 mg/l N_celk pro všechny vzorky, jestliže teplota na odtoku z biologického stupně čistírny odpadních vod je vyšší nebo rovná 12^oC.

Pokud se provozovatel rozhodne využít této možnosti, dostane ve vodoprávním rozhodnutí pouze jeden limit, a to zmíněných 20 mg/l jako hodnotu ”m” a pokud teplota na odtoku bude nižší než 12^oC, nebudou odebrané vzorky brány v potaz.

Další důležitou změnou je, že zohlednění požadavků na funkci biologického odstranění dusíku a plnění limitů při teplotách na odtoku nižších než 12^oC může být nahrazeno zohledněním pro časově určené zimní období podle oblastních klimatických podmínek, které stanoví vodoprávní úřad v povolení u ukazatele N_celk.

Obě tyto změny jsou velkým přínosem obzvláště pro provozovatele ČOV v místech, kde je dlouhá a tuhá zima a je proto velkým problémem dosažení ročního průměru pro N_celk. Sledování N_celk pomocí denních průměrů je vhodné také pro ČOV v povodí exponovaných vodních nádrží s odběry vody pro vodárenské účely nebo využívaných pro koupání. Důsledkem maximálního odstraňování N_celk v letních měsících, kterým provozovatelé ČOV kompenzují fakt, že v zimě biologické odstraňování dusíku nefunguje, je absence dusičnanů v těchto nádržích, která způsobuje vyplavování fosforu ze sedimentů a následnou eutrofizaci a nadměrný rozvoj sinic.

Vývoj čistírenství v Evropských státech (SRN, Rakousko..) vede k přechodu z ukazatele CHSK na celkový organický uhlík (TOC). Metoda TOC bude v návrhu novely NV ošetřena stejným způsobem jako N_celk a P_celk ale pro ČOV nad 10 000 EO, tj. povinnost stanovit a sledovat tento ukazatel z důvodu získání dat pro tento ukazatel. Ani v návrhu novely NV ani v metodickém pokynu nebudou uvedeny emisní standardy pro TOC. V metodickém pokynu bude tato metoda podrobně popsána.

Obecnou změnou navrženou v novele je sladění vzorků pro hodnotu “p” (resp. průměr) a hodnotu “m”, tak jak to vyžaduje směrnice 91/271/EHS. Vodoprávní úřad tedy stanoví typ vzorku pro maximální koncentrace ”m” v souladu se stanovením hodnoty “p”.

Další důležitou změnou v návrhu novely NV je, že metody stanovení emisních standardů v jednotkách koncentračních a jako minimální účinnosti čištění v čistírně odpadních vod v % jsou rovnocenné. Vodoprávní úřad by pro každý ukazatel stanovil pouze jeden z těchto typů emisních standardů, v jednom rozhodnutí bude možno typy emisních standardů vzájemně kombinovat. Rovnocennost metod vyplývá i ze směrnice 91/271/EHS. Ve stávajícím NV je metoda minimální účinnosti uvedena pouze pro odpadní vody s větším podílem průmyslových odpadních vod. Tato změna představuje ”úlevu” pro provozovatele ČOV, protože dosažení účinnosti v procentech je snazší než dosažení konkrétního limitu, obzvlášť při velké rozkolísanosti znečištění na přítoku do ČOV.

Do návrhu novely NV je vrácena poznámka týkající se koncentrace nerozpuštěných látek na odtoku z biologických dočišťovacích nádrží, která byla převzata ze směrnice 91/271/EHS do předchozího NV 82/99 Sb. pouze pro kategorii ČOV do 500 a do stávajícího NV 61 nebyla převzata vůbec. Vzhledem k tomu, že v jihočeském a jihomoravském kraji jsou tyto nádrže hojně využívány a provozovatelům nebyl dán při přechodu z NV 82/99 Sb. na NV 61/2003 Sb. žádný prostor na realizaci opatření pro odstranění nerozpuštěných látek, jejichž koncentrace rapidně narůstá ve vegetačním období, je tato poznámka navržena do novely NV. Dotýká se však pouze stávajících ČOV, protože není v našem zájmu, aby byly biologické dočišťovací nádrže povolovány pro nově navrhované ČOV.

Zvláště nebezpečné látky (ZNL)

Zvláště nebezpečné látky by měly být do konce roku 2009 z odpadních vod zcela eliminovány.

Po srovnání směrnice 86/280/EHS o mezních hodnotách a jakostních cílech pro vypouštění určitých nebezpečných látek uvedených v seznamu I přílohy směrnice 76/464/EHS a stávajícího NV byly v návrhu novely NV upraveny odstavce 3 a 4 §6 tak, aby průmysloví znečišťovatelé byli motivováni ke stavění zařízení určených k čištění nebo zneškodňování ZNL ale i nebezpečných látek obecně.

Problematika Vodního zákona

Jedním z výstupů pracovní skupiny pro novelu NV 61/2003 Sb. bude také návrh na novelu Vodního zákona. Několik okruhů otázek, které byly řešeny v rámci expertních skupin, nemohlo být vyřešeno na úrovni NV, protože nemají základ ve Vodním zákoně.

Velmi diskutovaným tématem byla návaznost nařízení vlády respektive Vodního zákona na Zákon o integrované prevenci 76/2002 Sb. (IPPC), která zcela chybí a z této absence pak vyplývá nesoulad integrovaných povolení a vodoprávních rozhodnutí. Novela NV z pohledu vazby na zákon o IPPC sice nebude ideální, ale je dobré alespoň nastartovat a dále rozvíjet proces postupného sbližování emisních standardů pro různé obory a jejich všemi stranami odsouhlasených BAT (nejlepší dostupné techniky). Ústup od emisních limitů podle NV 61/2003 Sb. bude možný za předpokladu splnění povinné podmínky pro vodoprávní úřad, aby adekvátně redukoval limit množství vypouštěných odpadních vod za současného zachování nepřekročitelné koncentrace vypouštěného znečištění. Uskutečnění myšlenky přechodu od emisních standardů k povolení látkových odnosů je možné tam, kde existuje přímé a kontinuálně dokumentovatelné měření odtoku odpadních vod ze zařízení produkujícího znečištění. Cílem je znečištění buď nevypouštět vůbec, nebo zamezit jeho šíření co nejblíže u zdroje a neznehodnocovat odpady (kaly) z ČOV z hlediska jejich další využitelnosti.

Pojem “nejlepší dostupné technologie” je pojmem, který vychází z Rámcové směrnice a se kterým operuje jak Vodní zákon, tak stávající NV. Bohužel, ani ve Vodním zákoně ani ve stávajícím NV není tento pojem definován a je třeba to napravit.

V návaznosti na velký význam výše uvedeného pojmu bylo AČE ČR zadáno zpracování Přehledu nejvíce užívaných typů technologií všech kategorií čistíren odpadních vod ve vazbě na dosahované parametry čištění odpadních vod (včetně účinnosti a měrných nákladů). Tento materiál bude součástí Metodického pokynu k NV a měl by sloužit také jako “vzdělávací” materiál pro zaměstnance vodoprávních úřadů.

K dalším problematickým tématům patří aplikace tzv. výrobkového způsobu na ČOV do 50 EO. Vodoprávní rozhodnutí vydaná na tyto ČOV často neodpovídají hodnotám, na které jsou ČOV odzkoušeny a certifikovány. Vzhledem k tomu, že zařazení těchto malých ČOV pouze mezi výrobky, které nepodléhají NV, opět nemá podporu ve Vodním zákoně, není možno v novele NV tuto skupinu ČOV řešit zvlášť. Je vhodné upozornit vodoprávní úřady na specifika této kategorie a ošetřit to v rámci přehledu užívaných typů technologií v metodickém pokynu k novele NV.

K dalším okruhům, které by měly spadat do NV, ale nemají základ ve Vodním zákoně patří odlehčovací komory, povrchový odtok ze zpevněných ploch a srážkové vody obecně.

Imisní standardy

“Dobrý stav vod” je dnes velmi často používaným pojmem, ale málokdo si pod ním dokáže představit konkrétní ukazatele či dokonce jednotlivé hodnoty. Rámcová směrnice definuje “dobrý stav povrchové vody” jako takový stav útvaru povrchové vody, kdy jeho jak ekologický, tak chemický stav je přinejmenším dobrý.

Znamená to tedy, že podle klasifikace jakosti povrchových vod (ČSN 75 7221), která dělí vody do pěti tříd, by dobrý stav vod musel v nejhorším případě spadat do třetí třídy? Třetí stupeň je ovšem definován jako voda znečištěná.

Srovnání ukazatelů pro jakostní třídu III s obecnými požadavky navrženými do novely NV uvádí následující tabulka :

Ukazatel	Značka	Jednotka	III. třída jakosti vod podle ČSN 75 7221 jako C₉₀	Obecné požadavky v novele NV jako C₉₀
Biochemická spotřeba kyslíku	BSK₅	mg/l	4 – 8	6
Chemická spotřeba kyslíku	CHSK_Cr	mg/l	25 – 45	35
Celkový organický uhlík	TOC	mg/l	10 – 16	13
Celkový fosfor	P_celk.	mg/l	0,15 – 0,4	0,20
Amoniakální dusík	N-NH₄⁺	mg/l	0,7 – 2	0,5
Nerozpuštěné látky	NL₁₀₅	mg/l	40 – 60	30
Adsorbovatelné organicky vázané halogeny	AOX	?g/l	20 – 30	35

Z tabulky je jasně vidět, že hodnoty navržené v novele NV nejsou zdaleka tak přísné, jak by mohly podle jakostních kategorií být a jsou jakýmsi kompromisem mezi současným stavem a tím, čeho bychom za přijatelných podmínek mohly být schopni dosáhnout.

Oproti stávajícímu NV bude v návrhu novely NV pro imisní standardy uvedena pouze jedna tabulka namísto čtyřech stávajících. Tato tabulka bude obsahovat jak obecné požadavky na imisní standardy, tak přísnější imisní standardy pro vody k vodárenským účelům, pro koupání i vody rybné. Obecné požadavky uvedené v této tabulce by měly být chápány jako “dobrý chemický stav vod”. Obecné požadavky budou v návrhu novely NV prezentovány jako C₉₀ a nikoliv jako C₉₅, což už samo o sobě je zmírnění hodnot. Každý ukazatel a jeho hodnota v navrhované tabulce byly důkladně prověřeny z hlediska relevantnosti k vodám v ČR, srovnány s daty z monitoringu a s hodnotami evropských směrnic, cílových záměrů mezinárodních komisí pro ochranu evropských povodí, jakostních norem i pracovních cílů, které jsou podkladem pro zpracování plánů povodí. Je zde také snaha o nastavení reálně dosažitelných hodnot.

Kombinovaný přístup

Důležitým úkolem v rámci novelizace NV bylo navržení a přijetí metodiky pro výpočet emisních limitů kombinovaným přístupem.

Navržená metodika je založena na kombinaci principu skládačky (puzzle), kdy každý vodní útvar, který je řešen jako samostatná jednotka nezávislá na ostatních vodních útvarech, musí vyhovět emisním a imisním standardům, a v případech přísnějších imisních požadavků musí těmto vyhovovat celé dílčí povodí. Tento způsob řešení by měl zajistit rovnocenný přístup k znečišťovatelům v celé republice bez ohledu na to, v které části povodí se zdroj znečištění nachází.

Výpočet vychází z toho, že na horním i dolním konci vodního útvaru jsou nebo budou dodrženy imisní standardy uvedené v novele NV. Odhaduje se, že na 1 vodní útvar připadá 3 – 5 zdrojů znečištění.

Snaha o dosažení imisních standardů (dobrého chemického stavu vod) bude končit na nejlepších dostupných technikách ve výrobě a nejlepších dostupných technologiích zneškodňování a čištění odpadních vod. Musí být zabráněno nereálným hodnotám emisních limitů vypočítaných kombinovaným způsobem ve vodoprávních rozhodnutích.

Snížení četnosti vzorkování

V novele NV je navržen zcela nový paragraf pro možnost zohlednění množství znečištění zvlášť nebezpečnými látkami přivedeného v odebrané vodě pro účely stanovení četnosti sledování průmyslových odpadních vod. Žadatel si může pro účely stanovení četnosti vzorkování množství zvlášť nebezpečné látky přivedené vodou odebíranou z recipientu odečíst od množství znečištění vypouštěného do recipientu, ale pouze za podmínky, že nedochází ke změně koncentrace znečištění vlivem odpařování vody a znečištění odebrané vody nepochází ze žadatelova znečištění. Tento odstavec by měl zabránit zbytečně vynaloženým financím na 24 hodinové vzorkování ukazatelů, se kterými znečišťovatel vůbec nenakládá.

V rámci pracovní skupiny byla diskutována také příslušnost tabulek 2 a 3 v příloze č.4 k NV, ve kterých jsou pro účely sledování uvedena prahová množství vypouštěných nebezpečných a zvláště nebezpečných látek. Tyto tabulky vychází ze směrnic pro průmyslové odpadní vody, ale ve stávajícím NV jsou uvedeny pro odpadní vody obecně. Pokud by vodoprávní úřady důkladně aplikovali tyto tabulky, pak by téměř všichni provozovatelé větších komunálních ČOV museli provádět 24 hodinové vzorkování některé nebezpečné látky, přestože se na tyto ČOV dostanou z průmyslových či plošných zdrojů znečištění.

Na druhé straně je nutné nezapomenout na to, že v současné době se některá zařízení pro čištění průmyslových odpadních vod účelově zařazují jako čistírny městských odpadních vod z důvodu získání dotace z EU na rekonstrukci a naopak některé komunální ČOV přebírají status průmyslových ČOV za účelem získání mnohem benevolentnějších emisních limitů na vypouštění odpadních vod.

Je proto třeba najít nějaké kompromisní řešení, které bude účelné, ale nebude zdrojem zbytečně vynaložených financí na vzorkování.

V návrhu novely NV bude tabulka 2 uvádět prahová množství vypouštěných uvedených zvláště nebezpečných látek obsažených v průmyslových odpadních vodách, při jejichž nedosažení není nutné vyžadovat denní 24 hodinové sledování a tabulka 3 prahová množství vypouštěných uvedených nebezpečných a zvlášť nebezpečných látek, při jejichž zjištěném překročení vodoprávní úřad požaduje minimální četnost sledování 12x za rok, pokud je průkazné negativní ovlivnění toku.

Závěr

Návrh novely NV je nyní v procesu meziresortního připomínkového řízení a měl by být vládě předložen 31.10.2006. Tento návrh novely NV byl podroben ostatními resorty širokým připomínkám, a to i přesto, že všechny dotčené resorty byly účastníky již zmíněné pracovní skupiny a výstupy její činnosti byly vždy konsensuálně odsouhlaseny. Novela není “dokonalým dílem”, které by mohlo uspokojit úplně všechny zainteresované strany, ale obsahuje mnoho pozitivních změn, které povedou k omezení zbytečně vynakládaných financí, a tyto se budou moci využít účelněji. Měli bychom také mít na paměti, že dosažení dobrého stavu vod je nejen závazkem, ale i zájmem nás všech.

Příspěvek z konference Provoz vodovodů a kanalizací
VAKIFO 2006

Novela nařízení vlády č.61/2003 Sb.