Návrh zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně dalších zákonů (zákon o kritické infrastruktuře)

Návrh reaguje na požadavky směrnice CER (směrnice EP a Rady (EU) 2022/2557 o odolnosti kritických subjektů), a vyjímá problematiku kritické infrastruktury z krizového zákona a předkládá nový samostatný zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, ve kterém jsou zapracovány jak požadavky směrnice CER, tak i zkušenosti z dosavadní aplikační praxe krizového zákona v oblasti ochrany kritické infrastruktury. Součástí novelizačního balíku je také komplexní revize krizového zákona, kde je reagováno na konkrétní poznatky z posledních velkých krizových stavů (COVID, migrační vlna či tornádo).

Stávající systém opatření ukládaných v rámci krizových stavů se ukazuje v některých ohledech jako zastaralý a nedostatečně schopný reagovat na moderní či zcela nepředvídatelné události a hrozby, včetně řešení situací, které následují po skončení bezprostředního dopadu dané krizové situace.

Hlavním důvodem pro zpracování návrhu zákona je nutnost zapracovat do právního řádu České republiky požadavky směrnice CER, přičemž v souladu s právem EU musí být směrnice CER zapracována do českého právního řádu ve stanovené transpoziční lhůtě, která činí 21 měsíců od nabytí platnosti této směrnice (tj. do 17. října 2024).

V případě, že by transpozice byla realizována pouze částečně, nebo nebyla realizována vůbec, případně by k ní došlo po 17. říjnu 2024, hrozilo by České republice zahájení řízení o porušení práva Evropské unie ze strany Evropské komise (tzv. infringement procedure). Současně lze za realizaci transpozice považovat stav, kdy je předpis v rámci legislativního procesu projednáván v Poslanecké sněmovně, z tohoto důvodu je účinnost návrhu zákona navrhována od 1. 1. 2025.

Návrh zákona také reflektuje zkušenosti z aplikační praxe krizového zákona, konkrétně z jeho novely z roku 2011, kterou byla implementována předchozí směrnice EKI. Do návrhu zákona dále byly implementovány zkušenosti vycházející z řešení pandemie COVID-19 a reflektuje změny v bezpečnostním prostředí, zejména v souvislosti s ruskou válečnou agresí na Ukrajině.

S ohledem na zhoršení bezpečnostního prostřední je nezbytné, aby stát vytvořil podmínky pro zvyšování a zajišťování odolnosti základních služeb, které jsou nezbytné pro chod státu včetně zajištění odpovídajících životních podmínek pro obyvatelstvo České republiky.

Bezpečnost a odolnost organizačních složek státu a dalších orgánů a osob, jež poskytují služby stěžejní pro fungování státu, jsou předpoklady pro zajištění bezpečnosti České republiky. Podle Bezpečnostní strategie České republiky existuje řada hrozeb, kterým Česká republika čelí, a to včetně kybernetických útoků, ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury či přerušení dodávek strategických surovin nebo energií.

Návrh zákona vychází tam, kde je to možné, z principů současného znění zákona o krizovém řízení, při zohlednění zkušeností z dosavadní aplikační praxe. Nové požadavky, vyplývající především ze směrnice CER, vedou k tomu, že návrh nového zákona musí zohlednit především:

  • změnu přístupu od určování fyzických prvků kritické infrastruktury k určování subjektů kritické infrastruktury poskytujících základní služby,
  • požadavky na zpracování dokumentace na národní úrovni (posouzení rizik, strategie),
  • další požadavky na subjekty kritické infrastruktury,
    • zpracování posouzení rizik,
    • zavedení opatření k zajištění jejich odolnosti a jejich promítnutí do plánu odolnosti,
  • požadavky na hlášení incidentů,
  • intenzivnější sdílení informací mezi státní správou a soukromým sektorem,
  • systém ověřování spolehlivosti kritických pracovníků subjektů kritické infrastruktury,
  • provázání povinností se sankcemi,
  • zohlednění problematiky dodavatelských řetězců,
  • provázání s návrhem nového zákona o kybernetické bezpečnosti a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o digitální provozní odolnosti finančního sektoru a o změně nařízení (ES) č. 1060/2009, (EU) č. 648/2012, (EU) č. 600/2014, (EU) č. 909/2014 a (EU) 2016/1011 (dále jen „nařízení DORA“),
  • vznik nového informačního nástroje v podobě Portálu kritické infrastruktury.

Podle nového pojetí odolnosti kritické infrastruktury, jež vychází ze směrnice CER, není hlavní důraz kladen na prvek kritické infrastruktury ve smyslu budovy, zařízení, infrastruktury, ale na celkové zajištění poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury. Proto se upouští od určování jednotlivých (prvků) kritických infrastruktur, ale důraz je kladen na zajištění poskytování základní služby jako takové. Stěžejní je tedy stanovení základních služeb, které vycházejí z aktu v přenesené pravomoci Evropské komise v souladu s článkem 5 směrnice CER a kritérií významnosti, která definují významnost této základní služby a jejího poskytovatele. Konkrétní základní služby a kritéria významnosti budou stanovena prováděcím právním předpisem.
Účelem navrhované právní úpravy určování subjektů kritické infrastruktury je především zajištění částečného souladu s procesem registrace povinných osob podle návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti, který transponuje související směrnici NIS2. Ačkoliv je posledním krokem procesu určování subjektů kritické infrastruktury samotné určení subjektu kritické infrastruktury Ministerstvem vnitra zapsáním na seznam subjektů kritické infrastruktury, celý proces se neobejde bez zapojení všech gesčních úřadů, které na základě svých odborných a odvětvových znalostí posuzují relevantnost informací nezbytných k určení subjektu kritické infrastruktury, a zejména předchozím procesu sebehodnocení poskytovatele základní služby. Tato informační povinnost „sebeoznámení“ vyplývá pro poskytovatele základních služeb přímo z návrhu zákona.

Návrh zákona také reflektuje zkušenosti z aplikační praxe krizového zákona, zejména ze zkušeností s řešením krizových situací, a to pandemie onemocnění Covid-19 a migrační krize vzniklé vlivem ruské útočné války vedené proti Ukrajině, kdy úkol provést revizi krizové legislativy byl uložen v rámci programového prohlášení vlády.

Cílem novely krizového zákona je úprava systému krizového řízení v několika oblastech. Zejména se jedná o revizi a doplnění krizových opatření, včetně možnosti přijmout specifická opatření v rámci řešení následků krizové situace po skončení krizového stavu. Další upravovanou oblastí je poté systém krizové plánovací dokumentace, kde byla na jedné straně provedena revize v současné době zpracovávané dokumentace, a na straně druhé došlo k rozšíření dokumentace na centrální a územní úrovni (nově by měl být zpracováván krizový plán České republiky a karty obcí). Novela krizového zákona se rovněž zaměřila na úpravu a doplnění kompetencí orgánů krizového řízení, a to zejména na ústřední úrovni, kde byla doplněna nová ustanovení týkající se specifických orgánů krizového řízení a jejich funkce v rámci systému krizového řízení. Rovněž byla doplněna ústřední úroveň Policie České republiky. Na krajské úrovni poté došlo k doplnění úkolů a povinností zdravotnických záchranných služeb. V návaznosti na zkušenosti spojenými s řešením pandemie COVID-19 dochází k revizi ustanovení týkajících se správního trestání a náhrad škod. Poslední zásadní oblastí novely krizového zákona je pak legislativní zajištění digitalizace systému krizového řízení skrze Informační systém krizového řízení.

Cílem novely zákona o integrovaném záchranném systému (dále jen „IZS“) je reagovat na zjištění daná aplikační praxí a nastavení systému financování vybraných ostatních složek IZS. Novela zákona nemění principy IZS ani zásadně neupravuje kompetence jednotlivých orgánů. K dílčím cílům novely patří zejména:

  • zásadní změna v oblasti systému financování ostatních složek IZS, a to v reakci na potřebu nalezení cesty na financování specifických činností, které ostatní složky IZS zajišťují (např. vodní záchranná služba a další),
  • přímé vyjmenování obecní policie a poskytovatelů akutní lůžkové péče se zřízeným urgentním příjmem mezi ostatní složky IZS za předpokladu uzavření dohody o plánované pomoci na vyžádání dle § 2, a
  • zahrnutí poskytovatelů akutní lůžkové péče se zřízeným urgentním příjmem bez uzavřené dohody o plánované pomoci na vyžádání dle § 21 mezi ostatní složky IZS v době trvání krizových stavů.

Dále má novela za cíl formálně narovnat a zpřehlednit některá ustanovení zákona, která již neodpovídají aktuálnímu stavu věcí, konkrétně aktualizuje oficiální názvy stálých orgánů pro koordinaci složek IZS, dále doplňuje výčet kompetencí Ministerstva vnitra v rámci kontaktního místa Mechanismu civilní ochrany EU a účelně zcela vypouští ustanovení o úkolech Ministerstva dopravy v reakci na změnu příslušné speciální právní úpravy. V neposlední řadě má navrhovaná úprava za cíl zpřehlednit a přesněji definovat problematiku náhrad za omezení vlastnických práv, poskytnutí věcné a osobní pomoci a také problematiku náhrady škod, a to v reakci na požadavky aplikační praxe.

Související články

Leave a Comment