Dešťová kanalizace z pohledu vlastníka

Ve svém příspěvku se pokusím nastínit některé problémy vlastníka zařízení, které odvádí dešťové vody a úskalí, na která naráží v současné legislativě. Následujícími řádky, ve kterých bude mnoho otázek bez odpovědí, bych jen rád podnítil odbornou veřejnost k zamyšlení nad tím, zda není potřebné současný stav změnit a zda by tato iniciativa neměla vycházet právě ze sdružení SOVAK. Za podnětné myšlenky a podklady děkuji RNDr. Miroslavu Vykydalovi, Ing. Vladimíru Chaloupkovi, Ing. Pavlu Peroutkovi a mnohým dalším, od kterých jsem tahal rozumy a se kterými jsem konfrontoval svůj pohled na tuto problematiku.

Ing. Milan Míka
Vodárenská společnost Táborsko, s.r.o.
Táborsko

Oddílné kanalizace

Co říká legislativa

Zákon č. 274/2001 Sb.

§2 (2) Kanalizace je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a srážkových vod společně nebo odpadních vod samostatně a srážkových vod samostatně, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod, jakož i stavby
k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Odvádí-li se odpadní voda a srážková voda společně, jedná se o jednotnou kanalizaci. Odvádí-li se odpadní voda samostatně a srážková voda také samostatně, jedná se o oddílnou kanalizaci. Kanalizace je vodním dílem.

§1 (3) Tento zákon se nevztahuje na vodovody a kanalizace, u nichž je průměrná denní produkce nižší než 10 m3 nebo je-li počet fyzických osob trvale využívajících vodovod nebo kanalizaci nižší než 50, na vodovody sloužící k trvalému rozvodu jiné než pitné vody a na oddílné kanalizace sloužící k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod (dále jen „srážková voda”). Tento zákon se dále nevztahuje na ty vodovody a kanalizace, na které není připojen alespoň 1 odběratel

§1 (4) Vodoprávní úřad může na návrh nebo z vlastního podnětu rozhodnutím stanovit, že se tento zákon vztahuje též na vodovody a kanalizace uvedené v odstavci 3, jestliže je to v zájmu ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví zvířat nebo ochrany životního prostředí a jsou-li na vodovod nebo kanalizaci připojeni alespoň 2 odběratelé.

§19 (6) Není-li množství srážkových vod odváděných do jednotné kanalizace přímo přípojkou nebo přes uliční vpust měřeno, vypočte se toto množství způsobem, který stanoví prováděcí právní předpis. Výpočet množství srážkových vod odváděných do jednotné kanalizace musí být uveden ve smlouvě o odvádění odpadních vod.

§19 (10) Obecné technické podmínky měření množství vypouštěných odpadních vod, způsob výpočtu množství vypouštěných odpadních vod a způsob výpočtu množství srážkových vod odváděných do jednotné kanalizace, není-li měření zavedeno, směrná čísla spotřeby vody a způsob vypořádání rozdílů stanoví prováděcí právní předpis.

§20 (6) Povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, zoologické zahrady a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti.

Co z toho plyne pro praxi

Financování

Pokud vodoprávní úřad rozhodnutím nestanoví , že se na oddílnou kanalizaci sloužící k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod ( “dešťovou kanalizaci” ) Zákon č. 274/2001 Sb.o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu vztahuje, není možné je provozovat na základě živnostenského oprávnění na provozování veřejných vodovodů a kanalizací, jde totiž svým způsobem pouze o zvláštní technické zařízení. Náklady na provoz těchto kanalizací není možné promítnout do ceny stočného, jejich vlastník tedy musí zdroje získat jinak. Pokud je vlastníkem obec, ať už přímo, nebo prostřednictvím své organizace, může hradit náklady z rozpočtu obce. Nemělo by být tedy například umožněno obcím, aby měly možnost vybírat místní poplatek za zhodnocení pozemku možností odvádění srážkových vod, stejně jako je tomu například při vybudování vodovodu a kanalizace obcí? Pokud provozovatel odvádí vlastníkovi nájemné, lze náklady hradit z nájemného, ale tím se zmenšuje objem prostředků na obnovu a rozvoj veřejných vodovodů a kanalizací. Další možností je zpoplatnit připojení na takovou kanalizaci, uzavřít s napojenými subjekty smlouvu o poskytování služby a úhradě za tuto službu. Vzhledem k tomu, že na tyto kanalizace se nevztahuje Zákon č. 274/2001 Sb, lze zpoplatnit každého, kdo tuto služby využívá, bez vyjímky. Je toto cesta do budoucna ? Ač tuto možnost otevřeně naznačuje i Ministerstvo Zemědělství ČR, zatím neznám žádný případ z praxe, kde by tuto možnost veřejný vlastník využíval.

Pokud vodoprávní úřad rozhodnutím stanoví , že se na tuto kanalizaci Zákon č. 274/2001 Sb.o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu vztahuje, pak jsou náklady na provoz takové kanalizace oprávněnými náklady v rámci kalkulace stočného. Zákon ovšem počítá se zpoplatněním za odvádění srážkových vod  pouze do jednotných kanalizací. Oprávněné náklady v tomto případě zaplatí tedy solidárně všichni ostatní plátci stočného. Nemělo by dojít k úpravě zákona tak, aby na oddílných dešťových kanalizacích, pokud jsou “prohlášeny za veřejné”, bylo taktéž zpoplatněno odvádění srážkových vod touto kanalizací ?

SOUČASNÁ SITUACE

Dojde-li k rozhodnutí vybudovat pro určité území “dešťovou kanalizaci”, měla by tato kanalizace sloužit svému účelu dlouhodobě. Musí tedy nutně vznikat potřeba finančních prostředků na její údržbu, provoz a obnovu. Dojde-li k rozhodnutí vybudovat pro určité území jednotnou kanalizaci, která má odvádět jak vody splaškové tak dešťové, dimenzi takovéto kanalizace, a tím i výši nákladů na její vybudování a následnou údržbu a obnovu, určuje objem vypočítaných dešťových vod, neboť tento objem několikrát převyšuje objem odváděných splašků. Proč se tedy, díky současnému platnému znění Zákona č.247/2001 Sb., na většinu vlastníků odkanalizovaných ploch povinnost platit za odvádění srážkových vod nevztahuje ?

Jestliže má dnes obec, jako vlastník veřejných vodovodů a kanalizací, na jejich provoz smluvně zajištěného provozovatele, snaží se s ním obvykle dohodnout i na zajištění funkčnosti “dešťových kanalizací”. To se často děje tím způsobem, že se o fungující zařízení nikdo nestará. Pokud se zařízení ucpe, nebo zhavaruje tak, že svou funkci přestává plnit, vyzve se provozovatel veřejné kanalizace, aby zjednal nápravu a náklady nějak vyřešil. A provozovatel, který se snaží svému chlebodárci vyjít vstříc, již najde nějaký ten “veřejný kanál” poblíž, na který nasměruje vynaložené náklady. Proč ale obcházet zákon tam, kde by se mohlo najít i zákonné řešení ? Například zahrnout “dešťové kanalizace” do Zákona o vodovodech a kanalizacích, byť se specifickými podmínkami provozování, a zároveň zrušit vyjímky ve zpoplatnění za odvádění srážkových vod.

ZÁVĚREM

Dle mého názoru by mělo být zpoplatnění za odvádění srážkových vod motivačním prvkem. Odborná veřejnost se povětšinou shodne na myšlence v co nejvyšší míře využívat dešťovou vodu v místě dopadu na zemský povrch. Jak ovšem současný stav motivuje vlastníky odkanalizovaných ploch k takovému chování? Jednodušší je přeci dešťovou vodu co nejrychleji přivést do potrubí, kde ji nikdo nevidí a nikomu nepřekáží a posílat ji tak říkajíc o dům dál, zvláště pokud náklady za to ponese někdo jiný. Nejednou pak vlastník veřejných vodovodů a kanalizací řeší problém velkokapacitním potrubím. A náklady na jeho provoz a obnovu se rozmělní v ceně stočného, na které se podílí všichni. Jak jsem nedávno zaslechl na konferenci o dešťových vodách, shodou okolností zde v Poděbradech, i zkušenost z Německa ukazuje, že až zpoplatnění srážkových vod bez vyjímky bylo silnou motivací k využívání dešťových vod v místě jejich dopadu.a bezprostředním okolí. Dokud nebude legislativou zaručený též ekonomický efekt takových řešení, zůstanou konference na téma nakládání s dešťovými vodami v urbanizovaných povodích pouhou akademickou debatou co všechno by bylo možné realizovat, kdyby to někdo zaplatil.

Musím souhlasit s konstatováním Judith Tendlerové o efektivním řízení hospodaření s vodou, že víme mnohem více o tom, co je příčinou špatného řízení, než o tom, jak dosáhnout řízení dobrého, které ve svém článku “Budou srážkové kanalizace mimo zákon ?” ( VAS a.s., časopis Vodárenské kapky rok 2006 ) uvedl RNDr. Miroslav Vykydal. Toto konstatování lze vztáhnout i na dílčí problém nakládání s dešťovými vodami a získávání prostředků na tuto činnost. Přesto jsou některé dílčí body legislativy, na jejichž změně se již teď shoduje většina vodařské veřejnosti. A o prosazení těchto změn bychom se nyní měli společně pokusit.

Příspěvek z konference Provoz vodovodů a kanalizací
VAKIFO 2006

Související články